"Dramatické příběhy jsou mezinárodní, ovšem humor může být velice místní," usoudila německá filmařka Imogen Kimmelová, která na festival přivezla svou komedii Tajný spolek, a přidala i historku. Kdysi natočila úspěšný krátký snímek na základě erotické anekdoty; napadlo ji tedy vytvořit celý cyklus zfilmovaných vtipů sesbíraných v tehdejších patnácti zemích Evropské unie. "A zjistila jsem, že třeba ve Finsku se dá jen velmi těžko najít anekdota, které by porozuměli i v cizině."
Juraj Jakubisko - původem Slovák, působností Pražan a včera exotický host, neboť se právě vrátil z Havajských ostrovů - zkušenost své kolegyně doplnil. "Bergman kdysi natočil komedii a na promítání se nikdo ani neusmál. To bude asi švédský humor, říkali jsme si - jenže se nesmáli ani švédští novináři. Byl to zkrátka a dobře humor bergmanovský," vytvořil novou kategorii. A zástupkyně mladé generace Alice Nellis, jejíž tragikomedii o obecních českých volbách Ene bene rozuměli v Americe tak dobře, že vyhrála festival v San Francisku, názory shrnula: "Je-li film opravdu dobrý, divákovi nevadí, že nepochopí všechny narážky."
Jakmile se začne přetřásat téma evropanství, objeví se strašák Evropské unie coby ztráty kulturní identity a národních tradic. Ale pedagog FAMU Jan Bernard je zatím klidný: "Příslušné komise už sice vědí, jak má vypadat eurojablko či eurobrambor, ovšem o podobě eurofilmu ještě představu nemají. A nebudou ji mít, dokud nebude jasno o jazyku. Až vznikne dejme tomu satelitní televizní kanál pro evropský film a nějaký dramaturg začne třídit, co tam patří, teprve pak začne hrozit nebezpečí eurofilmů."
Eurofilmy tvůrci míní, zjednodušeně řečeno, snímky nadnárodně uniformní. Například každý členský stát dodá dva herce; ale pak podle Jakubiskovy zkušenosti nakonec všichni mluví anglicky. Nebo dá každý část peněz; jenže ty se smějí utrácet jen na území té které země, čili "eura zbytečně létají oknem" - jak zažila zase Kimmelová. A výsledek? Takové filmy diváky stejně nebaví.
Nabízí se spíše jiná myšlenka: nechat tvorbu národním kinematografiím a zavést společnou evropskou distribuční síť. V každé metropoli by existovalo pár kin vyhrazených jen snímkům ze států Evropské unie. Zatímco Kimmelová tvrdí, že je to dobrý nápad, Nellis si není jistá, zda a jak to společný trh v praxi zařídí. A podle Jakubiska by se Evropa znovu ocitla v začarovaném kruhu: ani do téhle sítě by nemohly všechny vyrobené filmy, znovu by tedy z nabídky někdo vybíral - ale kdo a podle jakého klíče? "Proti Hollywoodu se Evropa chrání takzvanými kvótami, které omezují vliv amerických filmů, ale přitom omezuje i sama sebe tím, jak vytváří nové hranice. Kdysi na Slovensku býval za každým kopcem jiný svět: jiný kroj, jiné nářečí, jiné písničky. Stejně pestrá ať zůstane i Evropa - chci vidět film španělský, ne neutrální."
Scenárista Petr Jarchovský míní, že věčné vymezování Evropy vůči Americe je přirozené, přičemž poskytuje jen dvě možnosti: "Buď Hollywood napodobovat a skončit tam, nebo dělat filmy jinak, což je cesta svobodnější a v důsledku i úspěšnější. Ostatní závisí už jen na volbě žánru: anglická komedie asi najde diváka snáz než introvertní severské drama," usuzuje autor Pelíšků.
Nellis, jejíž novinka Výlet v neděli uzavře pražskou část Dnů evropského filmu, nicméně připomíná, že učit se od dobrých amerických filmů není na škodu: "Mívají silný, dobře vystavěný příběh, vlastně podle pravidel Aristotela - a to byl přece Evropan."
Juraj Jakubisko - původem Slovák, působností Pražan a včera exotický host, neboť se právě vrátil z Havajských ostrovů - zkušenost své kolegyně doplnil. "Bergman kdysi natočil komedii a na promítání se nikdo ani neusmál. To bude asi švédský humor, říkali jsme si - jenže se nesmáli ani švédští novináři. Byl to zkrátka a dobře humor bergmanovský," vytvořil novou kategorii. A zástupkyně mladé generace Alice Nellis, jejíž tragikomedii o obecních českých volbách Ene bene rozuměli v Americe tak dobře, že vyhrála festival v San Francisku, názory shrnula: "Je-li film opravdu dobrý, divákovi nevadí, že nepochopí všechny narážky."
| Program IX. Dnů evropského filmu najdete ZDE. |
| Informace o všech uvedených filmech si přečtete ZDE. |
Jakmile se začne přetřásat téma evropanství, objeví se strašák Evropské unie coby ztráty kulturní identity a národních tradic. Ale pedagog FAMU Jan Bernard je zatím klidný: "Příslušné komise už sice vědí, jak má vypadat eurojablko či eurobrambor, ovšem o podobě eurofilmu ještě představu nemají. A nebudou ji mít, dokud nebude jasno o jazyku. Až vznikne dejme tomu satelitní televizní kanál pro evropský film a nějaký dramaturg začne třídit, co tam patří, teprve pak začne hrozit nebezpečí eurofilmů."
|
IX. Dny evropského filmu |
|
Vstupné: |
Nabízí se spíše jiná myšlenka: nechat tvorbu národním kinematografiím a zavést společnou evropskou distribuční síť. V každé metropoli by existovalo pár kin vyhrazených jen snímkům ze států Evropské unie. Zatímco Kimmelová tvrdí, že je to dobrý nápad, Nellis si není jistá, zda a jak to společný trh v praxi zařídí. A podle Jakubiska by se Evropa znovu ocitla v začarovaném kruhu: ani do téhle sítě by nemohly všechny vyrobené filmy, znovu by tedy z nabídky někdo vybíral - ale kdo a podle jakého klíče? "Proti Hollywoodu se Evropa chrání takzvanými kvótami, které omezují vliv amerických filmů, ale přitom omezuje i sama sebe tím, jak vytváří nové hranice. Kdysi na Slovensku býval za každým kopcem jiný svět: jiný kroj, jiné nářečí, jiné písničky. Stejně pestrá ať zůstane i Evropa - chci vidět film španělský, ne neutrální."
Scenárista Petr Jarchovský míní, že věčné vymezování Evropy vůči Americe je přirozené, přičemž poskytuje jen dvě možnosti: "Buď Hollywood napodobovat a skončit tam, nebo dělat filmy jinak, což je cesta svobodnější a v důsledku i úspěšnější. Ostatní závisí už jen na volbě žánru: anglická komedie asi najde diváka snáz než introvertní severské drama," usuzuje autor Pelíšků.
Nellis, jejíž novinka Výlet v neděli uzavře pražskou část Dnů evropského filmu, nicméně připomíná, že učit se od dobrých amerických filmů není na škodu: "Mívají silný, dobře vystavěný příběh, vlastně podle pravidel Aristotela - a to byl přece Evropan."
 Fotografie z dánského filmu Italština pro začátečníky, který zahájil pražskou část IX. Dnů Evropského filmu. |
