Baletní jednotka Křeč byla založena v roce 1980 během studií na vysoké škole jako divadelně taneční projekt Šimona a Michala Cabanů. Základ souboru tvoří stálí spolupracovníci, kteří zde realizují vlastní představy o divadle, pohybu a vizuálních projekcích. Inscenace z první poloviny osmdesátých let se staly nejen hity divadelní Prahy té doby, ale i prvními radikálními ukázkami nové divadelní poetiky stírající hranice žánrů a esteticky rozvíjející postmodernismus.
Významným mezníkem v tvorbě Baletní jednotky Křeč bylo v roce 1983 účinkování ve filmu Miloše Formana Amadeus ve scéně Don Giovanni v choreografii Twyly Tharp. Následující série mnoha vlastních divadelních a audiovizuálních produkcí a akcí vyvrcholila koncem osmdesátých let rockově-taneční událostí Show Tomáše Tracyho ve spolupráci s rockovou skupinou Laura a její tygři, divadelním představením Kousky-Pieces a tanečním filmem Barvy.
Baletní jednotka Křeč často realizuje taneční nebo pohybové scény ve filmu a televizi. Nejznámější jsou práce ve filmech Tomáše Vorla Pražská Pětka a Kouř.
Ve druhé polovině devadesátých let se soubor přihlásil ke slovu účinkováním v zajímavém hudebním dokumentu Erwin Schulhoff - Zuby mi cvakají v rytmu shimmy, ve scénických bibelotech Bohuslava Martinů a vlastním netradičním módním projektem Fešnšou ze sekndhendu. V roce 1998 natočil soubor taneční film, sedm pohybově výtvarných vizí pod názvem KusPoKusu, který získal několik uznání na tanečních festivalech.
Před dvěma lety se v rámci mezinárodního divadelního festivalu Čtyři + čtyři dny v pohybu uskutečnila premiéra scénického projektu Nové, praktické a nevratné události Baletní jednotky Křeč Corpus Sex Machiňa, jehož filmová podoba se právě připravuje.
Tvorba Baletní jednotky Křeč je mnohooborová. Jednotícím prvkem je smysl pro atmosféru, rytmus, dynamiku a asociaci. Výrazným znakem jejich autorské tvorby je využití všech možných oborů a dramaturgických postupů s důsledným prosazením vlastního vidění bez návaznosti na předcházející generace. Zvuk, hudbu, pohyb a výtvarné umění cítí jako nejemotivnější a nejsdílnější prvek svých realizací.