Výstava se rozprostírá od kresby neznámého japonského mistra z 18. století přes portrét cudně odvrácené ženy na plátně Edouarda Maneta po animovaný film Nathalie Djurbergové Tygr olizující dívčin zadek z roku 2004.
Co jméno, to pojem
Kurátor výstavy nazvané Eros v umění moderny Ernst Beyeler dal největší prostor výtvarným „ismům“ posledních desetiletí 19. a první poloviny 20. století.
Vedle impresionistických prací (kromě Maneta jsou k vidění obrazy Cézanna a Degase) na diváka shlížejí tajemné tváře z pláten a kreseb symbolistů Muncha nebo raného Kubina.
Lascivní dekadentní děvy Féliciena Ropse najdeme ve společnosti lyrické secese (Mucha, Klimt). Kubismus zastupují Picasso, Léger či Lempicka, abstrakci de Kooning, pop-art známý obraz Toma Wesselmanna Great American Nude.
Samostatné sály jsou věnované expresionismu (Schiele, Kirchner, Beckmann a další) a surrealismu (Ernst, Masson, Picabia, Tanguy). Celkem na osm desítek umělců. A co jméno, to pojem.
Eros všeobjímající
Beyeler ovšem titulní pojem eros pojal velmi široce – tak široce, jak široký je rejstřík technik, které umělci v Kunstforu používají: klasickou malbu, kresbu a sochu tu totiž doprovázejí fotografie, koláž, komiks, kinetické instalace, a dokonce film.
Ten, kdo se orientuje podle plakátu, který na výstavu zve, tedy obrazu Pierra Bonnarda z roku 1908, by asi v galerijních sálech hledal jen díla, v nichž je nahé tělo výchozím bodem pro originální práci s barevností a tvarem – a ne cílem.
Kurátor však smíchal dohromady výtvarně kultivovaný erotismus s komicky estetizovanou pornografií: především počiny několika autorů druhé poloviny 20. století, jimž je vyhrazen sál v podzemí, a to včetně fotografií třeba Helmuta Newtona, jsou mnohdy útrpnou přehlídkou prázdných gest nebo často variací právě na nedostižné mistry moderny.
Výstava by si nicméně zasloužila víc soustředění a citlivější instalaci. Přechody od rozměrných obrazů, které mají na bílých stěnách Kunstfora úžasný prostor k „dýchání“, k titěrným kresbám nebo fotografiím nahnaným do jedné místnosti působí násilně.
Navíc není pochyb, že by se v dějinách umění našlo dost kvalitních kreseb a fotografií na erotická témata pro samostatné expozice. Třeba i od českých autorů – Toyen, Štyrského, Šímy, Sudka či Teigeho. Ve Vídni je vedle internacionálního Alfonse Muchy zastoupený jen František Drtikol.
Eros v umění moderny
Kunstforum, Freyung 8, Vídeň. Vstupné 8,70 eura, katalog 29 eur. Výstava trvá do 22. července, otevřeno denně 10–19 hodin (v pátek do 21 hodin).
Hodnocení MF DNES: 60 %
