Se svým velkým vzorem, Tolkienovým Pánem prstenů, se však Paolini měřit nemůže.
To srovnání je, pravda, trochu nefér - jak by mohl osmnáctiletý debutant triumfovat nad profesorem, znalcem legend a starodávných jazyků? Zde se nabízí otázka, jak vůbec jeho dílo hodnotit.
Paolini však nepíše do šuplíku ani na webové stránky, tudíž nese kůži na trh jako ostatní spisovatelé.
Přehnaná přísnost však není rovněž na místě: poklonu si zaslouží již to, že autor příběh obstojně vede, postavy nekolísají a dialogy jsou slibné.
Eragon nemá vynalézavou dějovou linii, což nelze považovat za chybu; jen se podobá valné většině fantasy románů. Jinak řečeno, používá osvědčené principy: Eragon, zprvu nenápadný chlapec, je předurčen k velkému osudu a činům.
Za jeho zdánlivě obyčejným původem se skrývá tajemství a pravdu nezná ani on sám. Nález dračího vejce převrátí jeho život naruby: musí se vydat na cestu, překonávat bolest a nebezpečí, bojovat i kouzlit, ale především: musí přijmout zodpovědnost, kterou jeho nově nabyté schopnosti přinášejí.
Eragon, a v tom jedině je snad podobný Harrymu Potterovi, na jehož nástupce jej pasují tvůrci marketingových strategií, je také bildungsrománem, tedy četbou o zrání mladého hrdiny.
Z Tolkiena si bere hru s prastarými jazyky a v některých pasážích je inspirace více než zřejmá: například bitva o Tronjheim připomíná Tolkienův Helmův žleb a krvelační urgalové se značně podobají skřetům.
Snad proto, že Eragon je jedním dílkem plánované trilogie, Paolini s rozjezdem příběhu nespěchá. Román sleduje pouť chlapce a draka doslova den po dni, takže místy trpí dost bezobsažnými odstavci.
Nejzávažnějším nedostatkem jsou však alogismy v ději. Lze ještě pochopit, že je mladý psavec v horečném zaujetí příběhem přehlédl, ale že je neobjevil editor, není dobrou vizitkou Paoliniho amerického vydavatele.
Nejcennějším na Eragonovi je autenticita. Právě vhled do uvažování patnáctiletého chlapce, maskovaný dobrodružným příběhem, zřejmě tolik přitahuje nejen vrstevníky mladého literáta.
Podobný efekt zapracoval i pro Flaviu Bujorovou, která na prahu dospívání také napsala úspěšný fantasy román Kameny osudu. Ve srovnání s Bujorovou však Paoliniho styl prozrazuje větší zkušenost.
S definitivními závěry však počkejme: čekají nás ještě dva zatím nedopsané díly. A autor bude při jejich vydání o pár let starší.
