Obsáhlá Encyklopedie nových náboženství, kterou promptně - dva roky po originálním anglickém vydání - vydal v českém překladu Knižní klub, představuje na více než čtyřech stech stran "profily" desítek náboženských hnutí a sekt celého světa.
Editorem českého vydání je Zdeněk Vojtíšek, patrně náš nejrespektovanější odborník na dané téma. Jeho jméno by mělo být pro českého čtenáře zárukou serióznosti v knize obsažených informací.
Jak kolektiv autorů, vedený britským univerzitním profesorem současných náboženství Christopherem Partridgem obsah svého zájmu vymezuje? "Slovo "nový" v nových náboženstvích odkazuje spíše na hledače než na náboženství samo," píše se v předmluvě.
"Většina nových náboženství představuje stará náboženství v nové situaci a novému publiku. Většina nových náboženství je prostě čerstvá varianta starších náboženství, jimž se nyní daří na místech, kde by je jen před několika desítkami let nikdo nenalezl.
Mnoho, a možná dokonce většina nových náboženství jsou východní a středovýchodní náboženství přenesená na Západ v dekádách po druhé světové válce."
Klasickým příkladem, podporujícím toto tvrzení, je právě i v Čechách velmi viditelně zakořeněné hnutí Hare Krišna (správným názvem Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny), ale třeba také východní bojová umění apod.
Naopak mnohá hnutí či společnosti, které lze také zahrnovat mezi náboženské, jak jsou třeba rosikruciáni či svobodní zednáři, mají hlubokou západní tradici, sahající do sedmnáctého resp. osmnáctého století.
Kniha je přehledně rozdělena podle základních náboženských (a tím vlastně i geografických) okruhů. Mezi křesťanskými "subnáboženstvími" najdeme například pojednání mormonech, Svědcích jehovových nebo rastafariánech, ale i poměrně nové Církvi Nebeského velvyslanectví, vzniklé roku 1987.
Mezi judaistickými náboženstvími se dočteme třeba o kabalismu, v rámci islámu jsou představen súfismus či víra bahá´í. Mezi náboženství, vycházející z indické tradice je kromě zmíněného Haré Krišna zahrnována mimo jiné transcendentální meditace, Oshovo hnutí či sahadža jóga.
Mnoho informací k dnes velmi frekventovaným směrům nalezneme v kapitole o náboženstvích s kořeny ve východní Asii: reiki, bojová umění, poněkud kuriózní kult Mao Ce-tunga a Rudé gardy, feng-šuej či sarinovým útokem na tokijské metro v roce 1995 neblaze proslulá sekta Óm šinrikjó.
Kulty, vycházející z domorodých a pohanských tradic, zastupují v encyklopedii kupříkladu druidismus (populární i u českých "Keltů"), santería, candomblé či různé odrůdy šamanismu.
Ze západních zástupců alternativní spirituality se autoři rozepisují o spiritismu, tarotu nebo satanismu, z nejmodernějších hnutí pak o psychedelické spiritualitě, ufologii, feminismu nebo scientologii.
Jedinou vadou na kráse velmi přínosné, navíc slušně přeložené a polygraficky velmi dobře zpracované knihy je nesnadná orientace: v úvodním obsahu sice nechybějí datace jednotlivých náboženských směrů, nedostává se zde však číslování stránek, na kterých požadované kapitoly najdeme a je třeba se k nim poměrně složitě propracovávat přes rejstřík.
Christopher Partridge (ed.) - Encyklopedie nových náboženství
Knižní klub, počet stran 448
