Jako autor je pod knihou podepsán Joshua Gee, osoba s největší pravděpodobností stejně reálná jako většina podivných existencí, které vystupují v "encyklopedii" jako objekty jeho zájmu. Ani oficiální webové stránky údajného autora o jeho identitě o moc více nenapovídají.
To ale není vcelku podstatné - hlavním rysem knihy (jejíž encyklopedičnost se "vyplýtvává" pouze na název, jinak s touto literární formou nemá vůbec nic společného, což ale nevadí) je hravost a není důvod hru na autora-badatele a lovce duchů a upírů v jedné osobě nehrát.
"Přestože byli pro účely této knihy vyzpovídáni mnozí odborníci a očití svědkové, nemůže Encyklopedie hrůzy vždy poskytnout všechny vědecké či historické odpovědi na každou otázku... Nicméně buďte ujištěni, že vždy hledáme tu nejvíce slizkou, nemrtvou, odpornou a/nebo nechutně páchnoucí odpověď ze všech," praví se v úvodním "Memorandu z Centrály hrůzy".
To je vlastně nejpřesnější pomyslná "anotace" téhle knihy. Uvádí nejrůznější zprávy i "zprávy" o výskytu upírů, krakenů, vlkodlaků, duchů, zombií a podobné havěti, nadhazuje možnosti reálného vysvětlení - ale stejně jako v případě nejisté existence autora vlastně nenapovídá, kterou informaci lze brát vážně a která je jen dalším pomyslným patrem tropení si šprťouchlat ani ne tak z daného tématu, jako spíš literatury o něm.
Na Encyklopedii hrůzy je totiž nejzábavnější, že z ní nemůžete - a nemusíte, protože ona to od vás nevyžaduje - brát vážně vůbec nic. Na rozdíl od záplavy brakové literatury na témata paranormálních jevů, která se tváří odborně a zcela vážně, je dílo údajného Joshuy Geeho vcelku zábavným shrnutím faktů a výmyslů s přídechem tajemna. I při vší grafické zmatečnosti, která ale vlastně s žánrem tak trochu koresponduje.
Joshua Gee: Encyklopedie hrůzy
vyd. Mladá fronta, 138 stran
