Král rokenrolu Elvis Presley

Král rokenrolu Elvis Presley | foto: Miss Tennesee

RECENZE: Král rock’n’rollu pozlatil slavné písničky Dylana či Simona

  • 1
V záplavě archivních alb, kompilací a reedic Elvise Presleyho, které vycházejí dodnes snad každý měsíc, se občas objeví nečekaná perla.

Elvis Sings...

Sílu sledovat, jaké desky Elvise Presleyho stále vycházejí, má asi jen skalní fanoušek, který nemá na starosti nic jiného. Mnohé z nich kopírují stará vydání, kompilace se sestavují podle různých klíčů. Čerstvá novinka Elvis Sings... by mohla třeba nést podtitul Slavné písně, které proslavili jiní zpěváci. A rozporuplný král rock'n'rollu jim vtiskl svoji nepřeslechnutelnou pečeť.

Elvis Sings...

90 %

Elvis Presley

Vyd. Sony Music 2014

Album láká na obalu na jména jako Bob Dylan, Beatles nebo Ray Charles. Písně všech, i mnohých jiných, Elvis nazpíval ve studiu nebo interpretoval na koncertech a jsou rozesety na různých jeho četných řadovkách, případně zněly v televizních pořadech. Na album se pěkně pohromadě vešlo třiadvacet z nich. A v drtivé většině skýtají skutečně labužnický poslech, i přes nevyrovnanou zvukovou kvalitu, danou dobou a okolnostmi vzniku.

S holčičím jekotem

Elvis Presley

Album mimochodem vyvrací jednu zavedenou mystifikaci. Totiž tu, že ve druhé polovině 60. a v 70. letech Elvis Presley už jen karikoval sebe sama a neměl co nabídnout. Velká část zde uvedených nahrávek totiž pochází právě z té doby a zpěvák na nich projevuje velké vcítění do toho, co se tenkrát hrálo.

Ať už šlo o volbu jeho samého, nebo producentů (druhá varianta je samozřejmě pravděpodobnější), svědčí to o dobrém vkusu. A ačkoliv se podoby písní vesměs velmi přibližují originálům včetně aranžérských fines, zpěvákův hlas, rytmické cítění a jeho dokonalé a osobité frázování nahrávky posouvají za hranice běžných coververzí.

Elvis Presley

To slyšíme třeba hned v úvodní Promised Land, rhythmandbluesově rozpohybované písni Chucka Berryho, které zpěvákův hlas dodává velký rock’n’rollový odpich. V My Babe, klasickém bluesovém stadardu z repertoáru Little Waltera, interpret doslova ztělesňuje sex.

Živá nahrávka, které nechybí holčičí ječení, dokládá fakt, jak "černé" měl zpěvák hudební cítění, ale zároveň jak moc byl "svůj". Protože žádný bluesman z Chicaga by to prostě tímhle způsobem nezazpíval.

Chlapský projev

Za lahůdku alba lze označit známou Dylanovu Don't Think Twice, It's All Right. Folksong, postavený v originále spíš na vyprávění, dokázal nafrázovat tak, že z jeho partu jde husí kůže a i z minima základní melodie vybrousil zážitek.

Elvis Presley

U písní, které naopak na klenutých melodiích staví, jako Bridge Over Troubled Water, to měl jednodušší. Mohl vystavit na odiv svůj rozsah a dodat vlastní, opravdu chlapský projev, který se v tomto konkrétním případě zásadně liší od andělského hlásku původního interpreta Arta Garfunkela. Vypadá to jen jako vnější znak, ale takové podání zcela mění vyznění nádherné Simonovy písně.

Z folkového ranku dominuje ovšem také Early Mornin' Rain, kterou proslavilo trio Peter, Paul And Mary a do níž se Elvis položil celým svým citem. Naproti tomu ve Words od Bee Gees a beatlovské Something je možná jeho sice typického, ale nepříliš vábného zalykání až příliš. To však kvalitě většiny alba není na závadu.