RECENZE: Řízní Biffy Clyro míchají tvrdé kytary a zpěvné refrény

Čeští fanoušci už některé písně z nové desky Biffy Clyro slyšeli. To když skotští rockeři hráli začátkem června ve velkém sále pražské Lucerny. Tehdy potvrdili status jedné z nejlepších koncertních kapel současnosti a svůj potenciál nepromarnili ani na albu Ellipsis.

Trojice úspěšně pokračuje v nastoleném trendu. Biffy Clyro rozhodně nejsou žádní vyměklí popíkáři, jejich muzika je opentlená pěkně říznými kytarami, ale s ohledem na dynamiku dovedou zvolnit a nechat zazvonit i akustické nástroje. Navíc základním stavebním kamenem snad všech skladeb z Ellipsis je nosná melodie. Našlápnuté pecky jako Friends and Enemies nebo Animal Style, jež vyšla i jako singl, totiž disponují chytlavými a klenutými refrény.

Ellipsis

85 %

Biffy Clyro

Jestli nějaká z písní na albu opravdu vyniká, pak je to paradoxně asi ta nejjemnější. Zpěvák Simon Neil se ve skladbě Re-Arrange obrací k lásce, kterou ztrácí, a dělá to stakovou čistotou v textu i hudbě, že si nemůže posluchače nepodmanit. Podobně, ač o něco méně přesvědčivě, působí další akustický kousek Medicine.

Takže je vidět, že to Biffy Clyro funguje i bez jinak nezbytného zkreslení na aparátu. Protože síla téhle desky je v písničkách, které by jistě fungovaly i s jednou akustickou kytarou někde u táboráku. Na druhou stranu všechny aranže jsou perfektně čitelné, což je další z důvodů, proč se Ellipsis jednoduše dobře poslouchá.