„Nesnáším bílý papír,“ odpovídá mladá ilustrátorka Eliška Podzimková na otázku,...

„Nesnáším bílý papír,“ odpovídá mladá ilustrátorka Eliška Podzimková na otázku, jak došla ke své technice dokreslování fotografií. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Její ilustrace si vybral i Jamie Oliver. Teď se zaměřila na Česko

  • 21
V devatenácti odjela mladá ilustrátorka Eliška Podzimková studovat do New Yorku a místní zaujala netradičním dokreslováním americké metropole. Teď se vrací do Prahy a svoji specifickou techniku ilustrace chce představit Čechům. Sérii Dokreslené Česko vytvořila speciálně pro čtenáře iDNES.cz.

Na ilustracích vyměňujete New York za Prahu. Je to výzva?
Je. Já vlastně Prahu nikdy nedělala, protože jsem tu byla každý den a neuvědomovala jsem si, jak to město na mě působí. Teď jsem zpět z Ameriky a došlo mi, jak mi Praha hrozně chybí a jak mě začíná inspirovat. Už jsem pár ilustrací zkusila...

A byly hodně odlišné od ilustrací v New Yorku? Mění vám Praha styl ilustrací?
Je to možné, protože ta města jsou absolutně odlišná. New York je šedivý, hranatý, skleněný, mám potřebu do něj přidat něco, co ho rozjasní. Praha je pohádková sama o sobě, takže je složité z ní neudělat klišé. To bude zásadní úkol.

Jak vzniká vaše ilustrace? Vidíte nějaké místo a hned v hlavě vidíte, co byste doplnila? Nebo vyfotíte hodně snímků a doma nad nimi přemýšlíte a dokreslujete?
Tak i tak. Většinou spíš chodím, fotím, a pak na to doma koukám. Ani do snímků zatím nemám zájem kreslit, prostě si udělám výběr hezkých fotek, pak najednou vidím, kde by něco chtělo dodělat. Jednou za čas se stane, že mám určitou představu ilustrace a hledám pro ni místo. Ale to mi přijde až umělé, zajímavější je pro mě ta spontánnost.

Kdy jste si uvědomila, že se ilustrací chcete živit?
Já si v životě nedokázala představit, že bych se ilustrací mohla živit. I když je moje máma výtvarnice, můj děda byl animátor a ilustrátor. Ilustrace mě sama o sobě nikdy neuchvacovala, ale jakmile jsem objevila tuhle možnost kombinace s fotkou, tak mě to pohltilo a očividně to funguje i pro ostatní lidi. Takže jsem se k tomu dostala náhodou.

Proč to zafungovalo zrovna s fotkou?
Nesnáším bílý papír. Musím mít podtext, musím na něco reagovat. Takže fotky jsou pro mě ideální.

Tohle dokreslování zachycené reality vás nakonec dostalo až k Jamie Oliverovi, je to tak?
To se stalo tak, že jsem upravila fotku s Jamiem, kde jede v metru. Tenhle snímek pořídil jeho hlavní fotograf David Loftus a já do okýnka přidala ilustraci přírody složené ze zeleniny a jídla. Poslala jsem mu to a on mi hned obratem psal zpátky, že to přeposílá Jamiemu. Byla jsem z toho pěkně vyklepaná. Do háje, Jamie Oliver! A o pár měsíců později se mi ozvali, jestli by se ta fotka nemohla rozpohybovat.

Dostala jste se při práci na klipu přímo k Oliverovi?
Tohle se celé řešilo s jeho týmem, který připravoval Food Revolution Day, což je velká akce, kde Jamie vaří s dětmi, a moje video použili na její propagaci. Musel toho mít hrozně moc, ale večer před tou akcí dal video na svůj Instagram a napsal mi e-mail, že moc děkuje. A já se u toho počítače rozbrečela. Že si Jamie Oliver najde čas a poděkuje mi za práci, to jsem nečekala.

Mladý talent

Dvaadvacetiletá Eliška Podzimková je studentkou Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. V roce 2012 začala pracovat pro Filmovou akademii v New Yorku. Její dokreslené fotografie sleduje na Instagramu přes 55 tisíc fanoušků, jedna z nich se dostala na titulní stranu newyorského deníku Metro.

Bylo to v době, kdy jste se usazovala v New Yorku. Jaký je to pocit, když se mladé dívce splní sen a ona se sama stěhuje do Ameriky?
Tahle rána přišla, když jsem vylezla z metra přímo naproti Empire State Building. Zaklonila jsem hlavu, koukala na ty obrovské budovy a říkala si „No do háje, tohle je šílený.“

Je to to, co vás na New Yorku tak přitahuje? To megalomanství metropole?
Teď už to cítím jinak, sen trochu uvadl. Ale poprvé jsem tam přijela do školy, neabsolvovala jsem takovou tu typickou turistickou trasu a byl to ten nejlepší zážitek, co jsem mohla získat. Autenticky jsem spadla do dění toho obrovského města plného lidí z celého světa. Ta mezinárodnost a možnosti jsou pro mě hrozně zajímavé spojení.

Teď už to tak necítíte?
Rychle to zevšednilo. Vždycky když jsem při příletu viděla siluetu New Yorku, byla jsem nadšená, teď už mě to nechává chladnou. Cesta přes Brooklyn Bridge už je spíš strkanice mezi turisty. Ty obvyklé věci se stávají méně a méně zajímavé. Naštěstí je ale New York tak obrovský, že se v něm pořád dá najít něco nového, co mě vrátí zpátky na začátek.

Už pár měsíců jste zpátky v Praze. Co ale nakonec vyhraje jako místo pro život? Praha, nebo New York?
To je otázka, co si momentálně kladu sama sobě. Ale až v Americe jsem zjistila, jak mi chybí Praha a Češi.

Podívejte se na Dokreslené Česko Elišky Podzimkové