Říká se, že herec spojovaný jen s jednou postavou ji nakonec začne nenávidět. Už se vám to třeba jen na okamžik stalo?
Ne, zatím jsem nezažil, že bych Froda neměl rád. A asi se to jen sotva stane, protože ty zážitky z natáčení i z toho, co pak následovalo, když se Pán prstenů ocitl v kinech, všechno ostatní přebijí. Nový Zéland, práce s Peterem Jacksonem, to je prostě nespočet vzpomínek, které se staly součástí mého života a zůstanou jí. Nikdo z nás nečekal, co kolem Pána prstenů propukne, a také se z té velké rodiny špatně vystupuje, nedokázali už jsme vidět sami sebe mimo Společenstvo prstenu. Zrodila se přátelství na celý život.
Nicméně není svazující, že ve vás všichni vidí pořád jen Froda?
Vím, jak to myslíte. Ano, jdu po ulici a lidi na mě volají Frodo, možná ani nevědí, jak se jmenuji. Ale já to chápu, ten film se stal fenoménem, zvláštním úkazem, i když už se sága uzavřela, a ještě nějaký čas tahle mánie určitě potrvá. Nicméně mně to nevadí, jsem na Pána prstenů pyšný a věřím, že nikdy proti Frodovi nebudu cítit zášť, i když mě s ním budou spojovat navždy. Budu dávno dělat jiné věci, ale ta postava mě bude stále provázet, vždycky bude stát někde vedle mě. Frodo je můj stín.
Točíte už od dětství. Kdy jste se přistihl, že už to není zábava, ale povolání? Nebo si při práci pořád hrajete?
Já jsem bral herectví od začátku vážně. Začal jsem v osmi letech a pro takového kluka se zdá vstup mezi dospělé vážnou záležitostí, chce si připadat stejně jako ti velcí kolem. Ale dětský zápal k tomu patří, jen jsem si ho začal uvědomovat postupně. A pokud jde o hravost, prvek radosti z téhle práce herectví si uchovávám odjakživa. Ne že bych snad bral herectví jako hru, ale nedělal bych tuhle práci, kdyby mi nepůsobila radost.
Prý milujete hudbu, máte velkou sbírku nahrávek, zpíváte, hrajete na klavír…
To všechno je pravda, až na ten klavír, hrál jsem na něj v dětství a škoda, že jsem toho nechal, měl jsem se toho držet. Teď mám už deset let kytaru a pořád si jen slibuju, že se na ni naučím hrát. Ta moje hrozná lenost - to je ubohost! Ale hudbu beru opravdu vážně, dokonce bych si chtěl otevřít malé hudební vydavatelství. Už pro ten pocit, že bych měl do muziky vložit víc než být jen jejím posluchačem.
Nechtěl byste své dvě lásky spojit a zkusit muzikál?
To je dobrý nápad, ano, to by mě určitě bavilo. Muzikály mám moc rád, potíž je v tom, že těch opravdu kvalitních je málo. Ale nezříkám se toho, hrát v muzikálu by se mi líbilo. Já bych vůbec chtěl vyzkoušet, naučit se a dokázat ještě spoustu věcí.
 Třiadvacetiletý americký herec Elijah Wood, který je hostem karlovarského mezinárodního filmového festivalu, se podepisoval Grandhotelem Pupp svým fanouškům. (4. července 2004) |
