Electric Lady: Electrical
Písnička nese název Tereza Whaat? a podle bookletu vznikla z reálné situace v roce 2013 na ulici New Orleansu, kam se tehdy kytaristka vydala „na zkušenou“. „Hláskuj mi svoje jméno, nerozumím ti, Tereza jááák? Ó, bože...,“ takhle o té historce zpívá.
S příjmením Hrubanová je asi opravdu těžké se pokoušet prorazit na světové scéně. A vzrůstem sice malá a věkem mladá, ale už velmi ambiciózní dívka z Plzně si neklade malé cíle. Sama si už ověřila, že je zbytečné sedávat jako ona příslovečná panenka v koutě.
Američané i Češi
Při svém několikaměsíčním pobytu ve Spojených státech sice hrála na ulicích nebo jamovala po hospodách, žádný „americký sen“ se nekonal, ale lepší něco než nic. Kontaktům s Amerikou tím však nebyl konec.
Firma Fender, jeden z nejvýznamnějších výrobců elektrických kytar, si Terezu Hrubanovou vyhlédla a přiřkla jí titul Official Fender Artist – a ten se skutečně nedává jen tak někomu, na to musí kytarista osvědčit víc než základní hráčskou abecedu.
A Amerika do třetice: při jamu v pražském klubu Jazz Dock se Tereza zalíbila bubeníkovi a producentovi Kirku Covingtonovi. Ten má v portfoliu spolupráci s takovými mistry, jako jsou Scott Henderson, Allan Holdsworth nebo Robben Ford, a z jen tak ledajakého kytaristy si tedy asi na zadek nesedne.
Covington Hrubanovou pozval do svého texaského studia a za asistence několika svých tamních kolegů s ní natočil tři písničky, které jsou součástí jejího debutového alba. Zbytek nahrávek vznikl v západočeských Klatovech a Hrubanovou jistila její stálá rytmika Marek Cába (baskytara) a Roman Sobotka (bicí).
Ke cti domácích muzikantů i studia budiž řečeno, že žádný markantní rozdíl mezi českou a americkou částí nahrávky není slyšet. Je to jistě i proto, že na albu všechno stojí a padá s frontmankou, její kytaru nelze přeslechnout stejně jako silně extrovertní zpěv.
Ale bez solidního základu, na němž si může vyvádět svá alotria, a zvuku, který všechny nástroje udělá čitelnými a zároveň spojí do pevného monolitu, by nic nenadělala.
Tereza Hrubanová, tedy Electric Lady, je přesvědčivá, autentická, charizmatická, hudbou žije. Má evidentně jasnou představu o muzice, která je „ta její“: na tvrdé kytaře postavený funky rock vyloženě amerického typu.
Možná jí ještě chybí trocha osobitosti, zatím může stavět především na ojedinělosti z „genderového“ hlediska. Ale mohutný příval energie na koncertech i velmi solidní záznam alba do příštích měsíců slibují mnohé.