RECENZE: Elán slaví velkolepě, nudu pokouší pouze průvodní slovo

Kapela Elán je na turné k padesátinám, v pátek večer v Ostravě jej přesunula zaprvé do Česka a za druhé do hal. Vybavila se hity i mohutnými projekcemi a byl by to standardně dobrý rockový koncert. Jenže byly věci, které jej povyšovaly, ale i momenty, jež celou show trochu srážely.

Elán je ve formě. I když se Jožo Ráž opakovaně nechal slyšet, že po této šňůře končí, bylo vidět, jak moc si přízeň publika a vůbec pobyt na pódiu užívá.

50 let tour

70 %

Autor. Elán

Místo konání: Ostravar Arena, Ostrava

12. října 2018

Kapela se pro výroční turné vybavila mnoha doprovodnými muzikanty. A i ústřední trio hrálo jako o život. Vašo Patejdl je obložený úplnou hradbou kláves a syntezátorů, Ján Baláž nekompromisně sází přesné kytarové linky. Oba „jistí“ další dva hudebníci, druhý kytarista si našel čas i zaběhnout několikrát dopředu „zablbnout“ si s Rážem.

K tomu tři vokalistky, smyčcový kvartet a dechová sekce, která v průběhu koncertu různě mizela a zase se objevovala. A vždy, když se žestě ozvaly, dodávalo to koncertu ještě větší grády. Prvních pár songů se bohužel zvukaři prali s tím, co šlo ven. V průběhu večera se však zvuk ustálil a začalo být třeba rozumět zpěvu.

Lépe než mnohým zahraničním kolegům se kapele podařilo udržet tempo celé show. Málo naplat, Elán má tak silné balady, že ani v pomalých pasážích nepadá řetěz. Skvěle vyzněla Ulica a samozřejmě i Voda čo ma drží nad vodou. Pozorný posluchač si nicméně všiml, že v tišších pasážích si je Jožo Ráž intonačně poněkud nejistý. Dvakrát mu také vypadl text, ale bez problémů to ustál.

Dramaturgie koncertu byla vystavěná víceméně chronologicky, takže zkraje koncertu došlo na Kaskadéra nebo Vymyslenou, i když největší hity z 80. let samozřejmě zněly i v závěru. Nicméně i novodobé písně jako Tretie oko fungovaly dobře. V tomto ohledu je Elán stále ještě spolehlivý.

Dokonale působila až purplovská Čo je? Čo je? Čo chceš?, perfektní sólo na legendární syntezátor Moog odehrál Patejdl v písni Tuláci v podchodoch. V závěru show pak přišly pecky jako Kočka, Tanečnice z Lúčnice a Královna bielych tenisiek. V přídavcích potom ještě Nie sme zlí či Čaba neblázni.

Nejslabším momentem celého programu nakonec paradoxně byla jeho výprava. Ne, že by velkolepé projekce nebyly zábavné. Ale průvodní řeč, která ze záznamu komentovala historii kapely, byla až příliš patetická. Ano, Elán vznikl v přelomovém roce 1968. Ano, skupina přežila další zásadní rok 1989 a jistě, málem tragická Rážova nehoda roku 1999 byla také milníkem.

Jenže zaprvé to nejsou žádné nové informace, které by bylo potřeba oznamovat hlasem připomínající vyhlašování buď Oscarů, nebo války. A zadruhé v proudu hitů, navíc skvěle odehraných, to místy už trochu rušilo. I tak ovšem zhruba dvouhodinová show patří k tomu nejlepšímu, co nyní český a slovenský mainstream nabízí.