Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ela Ripellinová pamatuje Prahu svého muže

aktualizováno 
Praha - Hlubokou nostalgií, podbarvenou odkazem na halasovské "A já se tam vrátím", jsou naplněny poslední řádky knihy Magická Praha Angela Marii Ripellina. Autor, italský slavista, překladatel Wolkra, Halase, Holana či Koláře, dokončil svoji knižní poctu Praze, městu "tří národů - Čechů, Němců a Židů", v roce 1973; v době, kdy mu režim (pronásledovatelé a hrobaři, jak píše Ripellino) již zapověděl vstup do země. Ripellino Prahu již nikdy nenavštívil: v roce 1978, v pětapadesáti letech, zemřel.
Jeho choť Ela Ripellinová, která budoucího manžela poznala jako mladého učitele na pražském Italském kulturním institutu - kam docházela na kurs italštiny -, se do Prahy po roce 1989 vrací opakovaně. Letos 28. října převzala na Pražském hradě za svého muže medaili Za zásluhy. A před několika dny naslouchala v pražské Viole veršům, které manžel věnoval jí a jejím dětem. Ostatně - přesně tak to Ripellino ve své Magické Praze předpověděl.

Jak jste nesli, vy coby rodačka z Prahy a váš manžel, velký obdivovatel její kultury, nucené odloučení od tohoto města?

Byli jsme smutní, nostalgií takřka nemocní.

Může medaile Za zásluhy něco z toho odčinit?

Cítím ji jako poctu, poděkování. Angelovi i sobě. Mnohé překlady z češtiny jsme dělali společně, zvláště prózu. Například Hrabala jsem nejdříve převedla já, a manžel to pak upravoval do dokonalé, literární italštiny. Výběr však byl vždy na něm, často i navzdory mým pochybám, zda dílo bude mít v Itálii úspěch. Takto mě přinutil například k překladu Fuksova Spalovače mrtvol či k textům Věry Linhartové. I v poezii jsme se rozcházeli. Já jsem stále sentimentálně recitovala Nezvala a on - sám básník - mířil citově k Holanovi. Svým způsobem je to paradoxní: můj manžel, extrovertní Sicilián, rodák z Palerma, a vedle toto metafyzický, skrývající se Holan... S překládáním Holana jsem pak pokračovala sama po manželově smrti. Ujala jsme se i Seiferta, Hrabala, loni mi vyšel překlad textů o divadle od Josefa Svobody.

Právě Holan složil poklonu češtině vašeho muže. Tvrdil o něm, že ovládá perfektně žižkovštinu a hanáčtinu.

Trochu přeháněl. Manželova mluvená čeština měla zvláštní strohý, zkracující akcent. Jiří Trnka si zase například myslel, že pochází z Ostravy.

Magická Praha vnikala od konce padesátých let ještě pod pracovním názvem Pražská alchymie. Už tehdy zachycovala Prahu nenávratně zmizelou. A tím spíše pak v roce 1973, kdy byla dokončena. Uvědomovali jste si, že česko-německo-židovské město již neexistuje?

Samozřejmě, ale já patřím k těm, kteří Prahu takovou zažili. Matka byla z Prahy, otec z Hané, a u nás doma se četly německé noviny, chodili jsme do německé, dnešní Státní opery. A tímto pohledem jsme Prahu s manželem nikdy nepřestali vnímat. Kromě toho Magická Praha, to není žádná umělecká imprese, ale kniha naplněná historickými fakty. Lidé mi dokonce občas řeknou, byť se mi to příliš nelíbí, že to je nejlepší bedekr o Praze, který znají.

Prahu váš manžel obdivoval. Ale jak to bylo s Čechy? Svůj rozbor Haškova Švejka dovedl v Magické Praze až k určitému zobecnění. Píše: "Řekněme, že Švejk zosobňuje Prahu a její obyvatele tak dlouho porobené... Taková (Švejkova) hraná poslušnost s sebou nese ponižující průvodní zjevy: ochotu hrbit hřbet, šaškovskou úlisnost, rezignaci na každé vzepnutí, na každou vzpouru."

Vím, že manžel měl k českému národu velký obdiv. Snad i proto, že jeho historii viděl jako opakující se martyrium, které začalo u Bílé hory. Ale je pravda, že citovaný švejkovský rys mu velmi vadil, dráždil jej.

A vaše děti, zdají se vám být více Čechy, Italy, či snad Siciliány?

K úvahám o nějakém národním charakteru mě nepřimějete, vždyť Magická Praha je právě o prolínání kultur. Ostatně syn Alessandro žije a pracuje ve Stockholmu. Dcera Milena je v Praze nyní poprvé. Vzala jsem si ji s sebou, abych návštěvu Violy, kterou můj manžel miloval a vysnil si ji jako místo svého pražského návratu, vůbec unesla.
Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Katja Kettu
RECENZE: Uštípli jí jazyk. Šokující Můra líčí příběh ve stínu gulagu

Finská prozaička Katja Kettu má smysl pro nesmyslné lásky. V Porodní bábě, z níž se stal světový bestseller, líčí vztah mezi Finkou a německým důstojníkem, v...  celý článek

Obálky knihy Animalium
Půvabně ilustrované Animalium by mohl ocenit i Harry Potter

Nakladatelství Albatros vydává knihu Animalium, která je nebývale půvabnou poctou světu zvířat. „Tohle muzeum je úplně jiné než jakékoliv, které znáš. Má...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.