Inscenací, kterou viděli v pátek v Janáčkově divadle v Brně a v pondělí a úterý v Hudebním divadle Karlín v Praze, ozdobil letošní XX. ročník mezinárodního festivalu tanečního a pohybového divadla Tanec Praha. Festival však pokračuje dál až do 23. června nejen v Praze, ale i v Brně, Valašském Meziříčí a Pardubicích.
Ekodoom měl premiéru v roce 2006. Patnáct tanečníků a tanečnic v ní během sedmdesáti minut vytváří fascinující magické obrazy vystupující z hlubin lidského podvědomí.
Název Ekodoom odkazuje k několika výkladům. Eko coby "echo", tedy ozvěna, ale i eko ve smyslu ekologie, soužití v tomto světě. A "doom" znamená v angličtině konec světa, soudný den.
"Ekodoom není temné dílo: je o životě, se všemi jeho podobami. Jeho ústředním tématem je cyklus života. Zároveň je to představení o různých formách partnerského vztahu a o vztahu jedince a společnosti," řekl o své práci Rami Be’er, který převzal v roce 1996 vedení souboru po legendární tanečnici Yehudit Arnon.
V prvé řadě je však Ekodoom vynikající představení. Tanečníci jsou přirození, vitální, v pohybech dynamičtí, v gestech přesní. Využívají nejen technik evropského modern dance, ale i asijské pohybové techniky, butó dance, německý expresivní tanec a kontaktní improvizace. Představení se odehrává v rychlém tempu, střídají se v něm sóla a dueta se skupinovými choreografiemi.
Každý z účinkujících je osobnost sama o sobě, současně se dokáže podřídit až strojově mechanickým pasážím, jimiž jako by choreograf odkazoval na traumata, jež jsou v Izraeli neustále přítomná: holokaust, zkušenosti válek a děs vražd a zabíjení.
Smíření a smrt
Be’er však neodkazuje pouze na minulost. V některých okamžicích jako bychom viděli démony těch nejsoučasnějších válečných konfliktů.
Temná místa jsou pokaždé střídána prostými, někdy romantickými, jindy spíš pudovými obrazy mladých žen a mužů, zachycujícími jejich citové stavy a vztahy. A tak po celý čas zůstává v představení jako jeho ústřední téma jedinec a jeho svědomí. Jeho touha po důstojnosti, klidu a kráse.
Už úvodní obraz polonahé dívky uzavřené v "hrobě" televizní obrazovky, z níž vyrůstá pomerančovník, symbolizuje výchozí choreografovo stanovisko – nezbytný, byť bolestný je střet lidského podvědomí se soudobou zmechanizovanou realitou.
Výmluvné jsou i závěrečné obrazy, kdy se odkryje celé jeviště a divák vidí zákulisní změť poházených kostýmů, beden s rekvizitami a částmi scén a mezi nimi i kus tanku s německým válečným křížem. Na zemi leží jedna z postav a z nebe se začne snášet sníh... Obraz smíření, obraz smrti.
V představení vedle pohybové dynamiky a vitální tělesnosti tanečníků hraje podstatnou roli rocková hudba, světla reflektorů a jednoduché, přitom spoustu proměn umožňující kostýmy. Choreograf se vším nakládá s obrovskou kreativitou a fantazií.
Vzniká tak kaleidoskop syrových, bolestných i velmi poetických obrazů, jež se zatínají do divákovy mysli hlouběji, než by to dokázalo jakékoli činoherní představení. Ekodoom navázal na ta nejlepší vystoupení z celé historie Tance Praha.
TANEC PRAHA - Ekodoom
Kibbutz Contemporary Dance Company, Janáčkovo divadlo Brno 6. června, Hudební divadlo Praha 9. a 10. června 2008.
Hodnocení MF DNES: 100 %
