Egon Bondy zkraje 50. let

Egon Bondy zkraje 50. let | foto: Argo

"Marxist levý" Egon Bondy si s chutí utahoval ze Stalina i SSSR

  • 2
Nebýt požáru z neuhašené cigarety v jeho bratislavském bytě, Egonu Bondymu by bylo právě 85 let. Jednoho z nejzajímavějších českých básníků, na jehož velikost jedni přísahají a jiní ji zpochybňují, připomíná první díl Básnických spisů, sestavený Martinem Machovcem.

Knihu koupíte na Knihy.iDNES.cz za 466 Kč.

Machovcovo vydání Bondyho Básnických spisů je koncipováno do tří svazků. První, který se právě objevil na pultech a čítá více než tisíc stran, zahrnuje básníkovu tvorbu z let 1947-1963. Druhý ji pokryje až do roku 1975 a třetí do roku 1993.

Pod vlivem smrti své družky Julie přestal v roce 1994 Egon Bondy poezii psát a na protest proti rozdělení Československa se odstěhoval do Bratislavy, kde za výše zmíněných tragických okolností 9. dubna roku 2007 zemřel. V Česku nicméně i nadále zůstal uctívanou legendou zejména v kruzích undergroundu, a to v obou jeho generacích, tedy řekněme jirousovské i topolovské.

Všudypřítomná ironie

První svazek spisů, v nichž Machovec uvádí veškeré dochované Bondyho básně, tedy i ty, které sám ze svého dříve vydaného díla záměrně vyřadil, vlastně představuje v celku to nejzajímavější období autorovy básnické tvorby.

Egon Bondy

(1930-2007)

Básník
Poezii se věnoval od druhé poloviny 40. let. Zprvu okouzlen surrealismem, v 50. letech vytvořil vlastní styl "trapné poezie". Básně přestal psát v roce 1994.

Prozaik
S psaním prózy začal už v 50. letech, svou nejdůležitější knihu, antiutopickou novelu Invalidní sourozenci, napsal až roku 1974. Tvořil i v 90. letech (Cybercomics, 1997).

Filozof
"Nikdo o mně neví, že jsem marxist levý," psal, byť byl odpůrcem reálného socialismu. Filozofická díla tvořil pod vlastním jménem Zbyněk Fišer. Nejdůležitější je Útěcha z ontologie (1968).

Inspirátor
Spolu s Ivem Vodseďálkem založil už v roce 1950 jednu z prvních českých samizdatových edic Půlnoc. Jeho osobnost a poezie inspirovaly český underground 70. a 80. let.

Agent
Bondyho spolupráce s StB, jíž se nikdy netajil a jeho obdivovatelé mu ji nezazlívali, není zcela objasněna. Zdá se však, že s přestávkami trvala po celá léta 1952-1989.

Jeho začátky, právě ty básně, k nimž se v pozdějších letech nehlásil, ukazují okouzlení surrealismem, jsou v nich patrné vlivy nezvalovského erotismu, ale i jazyková a grafická hravost. A co je pro budoucnost nejpodstatnější: skoro ve všech raných básních čteme v podtextu ironický až sarkastický osten, jenž je pro Bondyho celou tvorbu podstatný.

„... chtěl bych/ aby se všichni/ a vzdor všemu/ aspoň chvíli toužili radovat/ Brzy se dám do radostnější tvorby/ která potěší legiony nezaměstnaných/ vyhlídkou na nezaměstnanost,“ píše v roce 1947 v nejstarší dochované básni, jež celou knihu otevírá.

Ironie a grotesknost je hlavní složkou sbírky Totální realismus (1950), jež dala název celému novému stylu, který Bondy s Ivem Vodseďálkem pro svou tvorbu razili. Byla to reakce na dobová budovatelská hesla, jakési „zápisky“ skutečného života, traktované často v miniaturách. „V Praze se tančí/ V Praze je veselo,“ zní například jedna z nich.

V podobném stylu téhož roku Bondy napsal i další slavnou „stylotvornou“ sbírku Trapná poesie. V ní dostává váhu politický rozměr, jehož podíl v další sarkastické tvorbě narůstá. Až je s podivem, že byť byl zřejmě agentem StB, Bondy neměl nějaké zásadnější politické problémy. Svým veršováním typu „SSSR/se sesere“ si v té době bez nadsázky koledoval o provaz.

Kultovní nahrávka

V tomto ohledu je nepochybně nejslavnější básnický cyklus Ožralá Praha, který patří do sbírky Velká kniha (1951-52). Proslul jednak díky tomu, že některé básně (Francovka, Zácpa) zhudebnili Plastic People of the Universe na svoje první album Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned (1975), jednak z Ožralé Prahy přednášel recitátor a principál divadla Orfeus Radim Vašinka už od 60. let a jeho vinylová nahrávka se stala na začátku 90. let kultovním artefaktem.

Egon Bondy v roce 1948

Právě tady jsou Bondyho vpravdě legendární verše jako „Na UMPRUMu visí Stalin/ jak ho maloval Salvador Dali/ Má veliký fousy/ těma to nabrousí/ Pod nim choděj umprumáci/ maj nový flaušáci,“ nebo „Všechno je v prdeli/ ve všední den i v neděli/ Jenom ty filmy sovětský/ ty jsou vědecký“.

Dále v padesátých letech i na začátku let šedesátých už se Bondy ke svým veršovánkám tohoto typu nevracel. Tvořil většinou rozsáhlejší a jaksi serióznější básně, byť ani v nich nebyl prostor pro konformismus. O tom svědčí třeba soubor takzvaných filosofických básní z let 1958-1959, nebo bezmála stostránková „antibáseň“ Naivita, kterou svazek končí.

Zaujala vás kniha?

Knihu koupíte na Knihy.iDNES.cz s 15% slevou za 466 kč.