Týdeník Respekt vás charakterizoval jako "asi nejvzdělanějšího z hippies". Souhlasíte?
Nejvzdělanější z nás byl asi Allen Ginsberg – nejen proto, že studoval na Columbijské univerzitě, ale protože dokázal zpaměti zpívat operní árie a recitovat tisíce veršů. Na Columbijské univerzitě ovšem získal titul magistra i Lawrence Ferlinghetti a pak obhájil doktorát na pařížské Sorbonně. No a co se mě týče, ano, jsem vzdělaný, čtu latinsky a řecky a z řečtiny překládám i poezii, ale rozhodně bych netvrdil, že jsem ten nej.
Čím si vysvětlujete fakt, že se u nás stal svého času Allen Ginsberg až kultovní postavou?
Myslím, že Ginsberg vytyčil cestu i pro sametovou revoluci. Celou generaci učil psát poezii, pořádat happeningy, konfrontovat moc a násilí. Z Československa byl vykázán jako král majáles roku 1965, krátce poté, co ho vykázali z Kuby, načež odletěl do Londýna a setkal se s Beatles. Byl nesmírně charizmatický i proto, že vmžiku rozuměl jiným kulturám – strašně rychle se učil nové věci. A i když ne absolutně, určitě částečně inspiroval jak pražské jaro 1968, tak události roku 1989.
Beatnická generace je často označována za generaci protestu. Proti čemu jste protestoval v době jejího vrcholu a proti čemu protestujete dnes?
Byl jsem vychován v liberálně-demokratickém duchu a uznával jsem tudíž Franklina Roosevelta a jeho Nový úděl, dokonce i některé myšlenky prezidenta Harryho Trumana, avšak zároveň jsem věřil, že mám právo být kritický. A kritizovat naši vládu jsem začal záhy – počínaje kubánskou krizí v roce 1962 přes válku ve Vietnamu až po atentát na prezidenta Kennedyho, kterého podle mě zabila CIA. S pravicovým táborem ve Státech bojuju už přes 40 let a nepřestávám ani dnes, kdy pravice vítězí – mimochodem podle mého názoru proto, že ovládá elektronická hlasovací zařízení. V současnosti prostě Amerika buduje stále větší a větší armádu a patrně hodlá napadnout více a více zemí, a já si nejsem zcela jistý, co proti tomu můžu dělat. Na jedné straně svou zemi miluju, nacházím na ní spoustu pozitivního včetně tradice svobody, tvořivosti a entuziasmu, která sahá přes tři sta let do minulosti, nicméně na straně druhé tu stojí to, co prezident Eisenhower v roce 1961 nazval vojensko-průmyslovým komplexem.
Jako mnoho beatniků máte v podstatě dost levicové názory. Není však už prokázané, že socialismus je čirá utopie? A proč jste tedy tak ostře vystupoval proti komunistickému Československu?
Myslím, že by mohl existovat demokratický socialistický stát, který by garantoval občanské svobody, ale zároveň zasahoval do hospodářství tak, aby existovala zdravotní péče a penzijní systém. Samozřejmě že jsem vystupoval proti československé komunistické vládě, která byla schopna roku 1973 zavřít Ivana Magora Jirouse jen proto, že se pokoušel sníst titulní stránku oficiálních novin, nebo která zakazovala činnost Plastikům – věřil jsem a věřím, že spisovatelé, umělci a lidé vůbec mají právo říkat, co si myslí a co chtějí. Zároveň jsem ovšem proti globalizaci a proti privatizaci třeba zdravotnictví a taky proti růstu nájmů – dejte si pozor a nechtějte být bezhlavě američtí, protože v USA žije spousta velice chudých lidí. Ideální stát ještě neexistuje, ale už vidím některé jeho prvky – třeba ve Skandinávii, kde ženy s dítětem mají nárok na placenou mateřskou dovolenou a také tam fungují jesle a školky.
Beatnici se již dávno včlenili do takzvané kanonické kultury – vaše tvorba se učí na školách snad po celém světě. Neznamená to tedy, že jste získali jakousi moc, a je možné i v takové situaci zůstat rebelem?
Pořád jsem rebel, ale vůbec nemám pocit, že bych měl moc. Žiju na venkově již 44 let v manželství s dívkou, kterou jsem poznal na střední škole, ovšem nikdy neváhám otevřít ústa, protože jsem pacifista a jsem přesvědčen, že je to dobrá věc. A svým nedokonalým způsobem o tom mluvím a zpívám a píšu jednu knihu za druhou – třebaže se mi čas už krátí.
Nemáte nicméně pocit, že protestujete tak trochu osamoceně? Ve zprávách se toho příliš o organizovaných protestech v současné Americe nedozvíme.
Taková hnutí samozřejmě existují, ale protože média dnes ovládají pravičáci, nic moc o nich neslyšíte. Zjistit, co se opravdu děje, není zrovna snadné, a já tady spoléhám na internet. Právě díky němu vím, že existuje řada protiválečných nebo ekologických hnutí a také hnutí pokoušejících se vytvořit systém zdravotní péče, protože ve Státech to zdaleka není samozřejmost, nebo hnutí usilujících o delší dovolenou nebo o levnější nájmy.
Podle vašich výroků se zdá, že v roce 2005 je patrně třeba kritizovat ještě více věcí a jevů než v 60. letech. Mají dnešní Spojené státy svého Ginsberga?
Nikoho takového teď nevidím, určitě se však objeví – určitě někde žije nějaký mladý génius, a asi je to žena, která bude ochotná postavit se do čela. Abych byl upřímný, současná pravicová Amerika mi připomíná Paříž za časů Emila Zoly – ne že by byla antisemitská, ale rozhodně je zkažená, vztekle útočná a nebezpečná. Takže, ženy, do toho! Povstaňte! A možná to bude žena právě z Prahy a třeba se jich tu zakrátko vynoří celá komunita.
