Bob Dylan - Bob Dylan (5. prosince 2004) | foto: Profimedia.cz

Dylanovy geniálně složené střepy

  • 3
Moderní trendy v hudbě ho nezajímají, posluchačům se téměř zásadně nepodbízí. Bob Dylan skládá a zpívá jen a jen podle vlastních potřeb a osobního vkusu.

A přesto se před pár dny svým novým albem vyšvihl na vrchol americké hitparády. Povedlo se mu to podruhé - třicet let poté, co stejný úspěch slavil s albem Desire.

Dylana minulý týden na první příčku vyneslo 192 tisíc prodaných kusů alba nazvaného Modern Times.

Legendární písničkář se tak ve svých pětašedesáti letech stal nejstarším zpěvákem, jehož novinka se ocitla na prvním místě. Deska se vyšplhala na vrchol i v Austrálii, Kanadě, Dánsku, Irsku, Norsku i Švýcarsku.

Nejlepší deska
Čím hlouběji se propadáme do těch nejspodnějších podloží jedenatřicátého Dylanova studiového alba, tím méně cítíme pevnou půdu pod nohama. Co víme jistě: pětašedesátiletý rodák z městyse Duluth ve státě Minneapolis jako kdyby si vzpomněl na kladivo, jímž před čtyřiceti lety roztřískal tehdejší podobu populární hudby, vzal je teď znovu a praštil do zrcadla nejméně staleté americké skutečnosti.

Střepy pak posbíral a v duchu „ready-made“ z nich v deseti písních (básních, esejích, chceteli) poskládal jedno z nejpozoruhodnějších alb nejen své pětačtyřicetileté kariéry, ale rozhodně i jednu z desek, která by mohla poznamenat také následující léta nového tisíciletí. Čímž jsme u první, už od názvu nepřehlédnutelné paraboly.

Charlie Chaplin natočil svou Moderní dobu v roce 1936, Bob Dylan o sedmdesát let později. V obou případech jde o velkolepé epické dílo, sociální téma filmu nejlépe souzní se skladbou Workingman’s Blues, mimochodem ne nepodobnou téměř stejnojmenné písni Merle Haggarda s veršem v refrénu vypůjčeným od Big Joe Williamse. Ano, nové Dylanovo album vězí až po pás v americké tradici - od pasu výš je však již jedinečnou autorskou reflexí současného světa, z nějž se vytratila víra.

Jistěže nás při poslechu první písničky Thunder On The Mountain napadne rytmus skladby Johnny B. Goode od Chucka Berryho, v refrénech zas odkazy z Dylanovy velké skladby Highway 61 Revisited, leč narážky a citace ze Starého zákona aby badatel hledal lupou.

Nová krev do žil
Snad právě pro jakési tajemno je nové Dylanovo album srovnáváno s jeho nejlepšími deskami z druhé poloviny šedesátých let. Jisté je, že ve skladbě Rollin’ And Thumblin Dylan cituje dávný hit Muddyho Waterse, leč slyšíme z něj zase jen střep, pak si melodii a text vede autor po svém.

V nádherné, málem duchovní písni Spirit On The Water najdeme opět odkazy na biblickou verzi stvoření světa, ale zároveň i verše vypůjčené od ryzího bluesmana Howlin’ Wolfa. A všechno to k sobě náramně pasuje včetně dokonale sehrané kapely. Skladba Nettie Moore je svéráznou variací na baladu z poloviny 19. století s paradoxními citacemi jiných Dylanových vzorů Roberta Johnsona aW. C. Handyho.

A tak bychom mohli pokračovat až k závěrečné, pravděpodobně nejdůležitější písni celé desky Ain’t Talking, téměř devítiminutové „vyprávěcí“ skladbě ve smyslu kupříkladu Desolation Row.

Má-li být tato deska završením trilogie posledních Dylanových alb (Time Out Of Mind, 1997 a Love And Theft, 2001), je bezesporu zároveň jejím vrcholem. Ostatně nejen Dylan, ale také nečekaný komerční úspěch Moderní doby vlévá krev do žil a naději do srdcí. Že by se zase jednou „měnily časy“?

BOB DYLAN - Modern Times
SONY BMG, délka CD 62:46
Hodnocení MF DNES: 100%