Třebaže zahajovací večery jsou vždycky trochu škrobenou společenskou událostí, úterní koncert v Rudolfinu byl uměleckou událostí.
Už volbou programu a osobní přítomností jednoho z nejvýznamnějších žijících skladatelů Krzysztofa Pendereckého, jehož Adagio z Třetí symfonie koncert otevřelo. Šlo navíc o světovou premiéru autorovy úpravy pro smyčce, dokazující, jako ostatně celé dílo, že Penderecki měl dostatečnou zásobu nápadů i poté, co opustil avantgardu.
A pak přišla na pódium drobná žena se svým nástrojem. Dvořákův slavný Koncert pro violoncello a orchestr h moll už v Praze zazněl v pojetích mnoha virtuozů domácích i zahraničních, někdy velmi bouřlivých, někdy střídmých, ale množství čistého, neokázalého a přesto hřejivého citu, kolik ho dokáže vyjádřit Weilersteinová, je zcela výjimečné.
Tato umělkyně dokáže jedinečně artikulovat, svým cellem "zpívá" zcela srozumitelně, kouzlí s každou frází, každá má niterný obsah. V jejím podání emoce vychází zevnitř, nic není rozevláté, technická bravura je přitom samozřejmostí. Bělohlávek s orchestrem doprovázel v podobném duchu, spíše s klasickou uměřeností, ale s velkou vnitřní intenzitou.
Zahajovací koncertDvořákova Praha |
Zaposlouchat se do Beethovena v podání České filharmonie nejde vždy s takovou samozřejmostí jako u jiných světových orchestrů, ale tentokrát to stálo za to. Provedení Symfonie č. 7 dostálo vysokým měřítkům, soulad s dirigentem byl patrný, hrálo se precizně a především se odehrály nejen noty, ale předalo se i to, co je za nimi, hudební sdělení se silným nábojem.
Jako přídavek zvolil Bělohlávek možná trochu překvapivě předehru k Rossiniho Hedvábnému žebříku, tedy zabrousil do oblasti, v níž se jeho orchestr běžně nepohybuje. Tady by se ještě dalo cizelovat, aby byl výsledek ještě lehčí a brilantnější, ale celkový dojem to nenarušilo.
