Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dvojitá lekce muzikantské dokonalosti

aktualizováno 
Z některých koncertů má člověk pocit, že je musí nějak přežít, než bude konec. Jiné by si naopak dal klidně znova od začátku. Takové štěstí se tento týden přihodilo hned dvakrát - ve Smetanově síni pražského Obecního domu a v Dvořákově síni pražského Rudolfina.

Ve středu hostil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK ve Smetanově síni pražského Obecního domu proslulého ruského basistu gruzínského původu Paatu Burčuladzeho. A ten podal výkon hodný sólisty světových scén.

Neznamená to, že stovky představení, která tento matador za svou dosavadní dráhu odzpíval, nejsou vůbec znát. Ale hlas mu rozhodně neodchází, slouží dobře, a Burčuladzeho interpretace snese ta nejvyšší kritéria.

Ukázky z Čajkovského Evžena Oněgina, Dargomyžského Rusalky a Rachmaninovova Aleka byly zazpívány skvěle a Musorgského Boris Godunov jako by byl Burčuladzemu - k němuž se připojil i Pražský filharmonický sbor - psán téměř na tělo.

Dlužno dodat, že i orchestr, který řídil Serge Baudo, se mimořádně snažil jak při doprovodu, tak v nápaditě vybraných samostatných číslech. Těmi byly burleskní suita Poručík Kiže od Sergeje Prokofjeva, líčící život fiktivního důstojníka, jehož zrodila chyba carských byrokratů, a Šnitkeho Rituál pro velký orchestr, komponovaný v 80. letech na památku obětí druhé světové války.

Tady byl orchestr rozšířen o další nástroje včetně elektrické kytary. V hlase zvonů se má ozývat (i když ji není úplně snadné rozeznat) Internacionála, ani ne tak jako úlitba režimu, spíše jako autorův vzdor vůči zprofanování této písně bolševiky.

Následujícího dne se Česká filharmonie po několika měsících opět představila v Dvořákově síni pražského Rudolfina s hvězdným britským dirigentem sirem Johnem Eliotem Gardinerem.

Jejich společná vystoupení jsou vždy lekcí koncentrované a tvrdé práce a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Dvořákovy Symfonické variace zazněly ve výrazové proměnlivosti.

Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány od Bohuslava Martinů (klavírní part přednesl Daniel Wiesner) Gardiner vystupňoval k vrcholnému dramatickému účinku a Mahlerova Symfonie č. 4 okouzlovala jiskřivostí a hřejivostí. Do opravdových rajských sfér pozvedla finále sopranistka Martina Janková, která s prostou líbezností přednesla sólový part líčící nebeské radovánky.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Star Wars: Síla se probouzí
Nový Dylan, Nesbo i Hvězdné války. Události, jež si nelze nechat ujít

Novoroční koncert České filharmonie, hned 1. ledna dvě premiéry kin – kulturní události skočí do data 2015 bez otálení. Vybrali jsme napříč obory pět...  celý článek

Liberecká knihovna začala registrovaným čtenářům půjčovat česky psané...
Nesbo, Kotleta, Vondruška. Hity čteček roku 2014.

Nejvíce čtenářů si získala napjatě očekávaná skandinávská detektivka s policejním komisařem Harry Holem v hlavní roli. Román Přízrak je již devátý díl temné...  celý článek

Divadlo Ungelt, Praha
OBRAZEM: Od Ungeltu po Zlín. Co přejí do nového roku čeští umělci

Na závěr roku tradičně vybíráme z došlých novoročenek od kulturních institucí, jako jsou galerie, divadla nebo festivaly. Podívejte se, co a jak přejí do...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.