Kressová postupně přechází do fantastického žánru, takže vzniklo takové dílko na rozhraní.
Zajímavým způsobem si pohrává s moderními vědeckými poznatky o dualitě částic a pravděpodobnosti. Na tomto principu vystavěla mimozemskou civilizaci, ale také průchody mezi různými částmi vesmíru nebo speciální zbraně.
Přestože je kniha čtivá a velmi dobře napsaná, mám poněkud pocit, že vědeckých teorií použila autorka trochu moc, až se čtenář ztrácí.
Velmi dobře je popsáno setkání lidí s mimozemšťany. Lidé se bojí, aby mimozemšťanům neublížili, mimozemšťané naopak posuzují, jestli lidé "sdílejí realitu". Pokud by se ukázalo, že ji nesdílejí, jsou připraveni lidi zabít, protože by jinak narušili celkovou harmonii světa.
Z úplně jiného, nelidského světa je kniha China Miévilla Nádraží Perdido. Vyšla sice už koncem loňského roku, ale stále představuje vůbec to nejlepší, co ve fantastické literatuře vzniklo. Navíc se na květen čeká její volné pokračování, které je v zahraničí hodnoceno velmi vysoko.
China Miéville vytvořil svůj vlastní magický svět, město Nový Krobuzon, které zaplnil různými živými formami. Ale samo fantastické prostředí není cílem. Tím je vyprávět příběhy opravdových "lidí", kteří jsou donuceni zachránit své město, jež až tak úplně nemilují.
Nádraží Perdido je velmi dobrá kniha. Ke konci však zrychluje tempo, jako by autor nechtěl překročit počet stránek. Vzniká tím dojem mírné nevyváženosti. Přesto dojem z knihy zůstanou v hlavě dlouho.
Knihy představují různé přístupy k fantastickému žánru. Na jedné straně sci-fi s fantastickými prvky, na druhé fantasy s prvky sci-fi. Vychází mi z toho, že věda by se do knih měla dávkovat opatrně, jinak hrozí přesycení jako v případě Měsíce pravděpodobnosti.
