Yes posluchačům nahrazovali vážnou hudbu, zvláště když kapela získala hráče na klávesy Ricka Wakemana. Na albu Fragile se Yes rozehráli ve své symfonicky perlivé "barokní" košatosti. Před jedenatřiceti lety vydali výtečné album Close To The Edge, které se v licenci a pod názvem Na samém kraji útesu objevilo na domácím trhu. Sedmdesátá léta byla nejplodnější érou Yes, jejichž další alba Going For The One nebo Tormato se stala artrockovou klasikou.
V té době se však monolit Yes rozpadal vlivem sólových ambicí jednotlivých členů. Odešel ambiciózní Wakeman, povzbuzený úspěchem svého alba Six Wives of Henry VIII. Fandové byli záhy zahlceni projekty různých sestav, více či méně vycházejících z Yes. Jedním z prvních odpadlíků byl i výtečný bubeník Bill Bruford, který odešel za přítelem Robertem Frippem do skupiny King Crimson.
Ta se sice dala dohromady jen o rok později než Yes a s Brufordem pak nahrála známá alba Lark's Tongues In Aspic nebo Starless And Bible Black. Hudba King Crimson nebyla tak zdobivá a sférická jako kompozice Yes, byl to umělecky náročný rock razantně odříznutý od bluesového kořene. Sedmdesátá léta však byla krizová i pro "staré Krimsny", jak se jim u nás říkalo. Kytarista a vůdce kapely sestavu nakonec rozpustil.
Obě kapely zažily renesanci v osmdesátých letech. V roce 1981 vyšlo vynikající album King Crimson Discipline, které akceptovalo modernější, hypnotičtější rytmické formy. Také rozhádaní Yes se dali dohromady a vydali album 90125 s aktuálnějším, sevřenějším zvukem. I když Yes se i v osmdesátých letech potáceli na hraně rozpadu, vydrželi na scéně stejně jako disciplinovanější King Crimson. Ti byli navíc schopni experimentovat. V devadesátých letech jsme zažili koncerty obou kapel v Česku. Podle vstřícných ohlasů bylo jasné, že Praha se pro ně stala vítanou zastávkou.
King Crimson přijedou do pražského Kongresového centra v kvartetu s šéfem Robertem Frippem, kytaristou a zpěvákem Adrianem Belewem, baskytaristou Treyem Gunnem a bubeníkem Patem Mastelottem. Yes, kteří vystoupí v T-Mobile Areně, tvoří legendární tým: zpěvák Jon Anderson, baskytarista Chris Squire, kytarista Steve Howe, hráč na klávesy Rick Wakeman a bubeník Alan White.
V té době se však monolit Yes rozpadal vlivem sólových ambicí jednotlivých členů. Odešel ambiciózní Wakeman, povzbuzený úspěchem svého alba Six Wives of Henry VIII. Fandové byli záhy zahlceni projekty různých sestav, více či méně vycházejících z Yes. Jedním z prvních odpadlíků byl i výtečný bubeník Bill Bruford, který odešel za přítelem Robertem Frippem do skupiny King Crimson.
Ta se sice dala dohromady jen o rok později než Yes a s Brufordem pak nahrála známá alba Lark's Tongues In Aspic nebo Starless And Bible Black. Hudba King Crimson nebyla tak zdobivá a sférická jako kompozice Yes, byl to umělecky náročný rock razantně odříznutý od bluesového kořene. Sedmdesátá léta však byla krizová i pro "staré Krimsny", jak se jim u nás říkalo. Kytarista a vůdce kapely sestavu nakonec rozpustil.
Obě kapely zažily renesanci v osmdesátých letech. V roce 1981 vyšlo vynikající album King Crimson Discipline, které akceptovalo modernější, hypnotičtější rytmické formy. Také rozhádaní Yes se dali dohromady a vydali album 90125 s aktuálnějším, sevřenějším zvukem. I když Yes se i v osmdesátých letech potáceli na hraně rozpadu, vydrželi na scéně stejně jako disciplinovanější King Crimson. Ti byli navíc schopni experimentovat. V devadesátých letech jsme zažili koncerty obou kapel v Česku. Podle vstřícných ohlasů bylo jasné, že Praha se pro ně stala vítanou zastávkou.
King Crimson přijedou do pražského Kongresového centra v kvartetu s šéfem Robertem Frippem, kytaristou a zpěvákem Adrianem Belewem, baskytaristou Treyem Gunnem a bubeníkem Patem Mastelottem. Yes, kteří vystoupí v T-Mobile Areně, tvoří legendární tým: zpěvák Jon Anderson, baskytarista Chris Squire, kytarista Steve Howe, hráč na klávesy Rick Wakeman a bubeník Alan White.
 Sedmdesátá léta byla nejplodnějšími léty kapely Yes, která 8. června zahraje v Praze. |
