Inscenace režisérky Viktorie Čermákové v sobě spojila Sorokinův provokativní text, publicisticko-dramatický komentář scenáristy Karla Steigerwalda, scénickou hudbu Petra Haase a akrobatickou gymnastiku skupiny Chebejet. V hlavní roli pianistky Mariny se představila Jana Pidrmanová.
Část diváků z premiéry odcházela mírně rozpačitá. Vedle naturalistických scén je zarazila délka představení, které bez přestávky trvalo téměř dvě a půl hodiny.
Děj inscenace se odehrává před rozpadem Sovětského svazu v prostředí disidentů a nekonformních umělců. O svoji vnitřní svobodu zde bojuje v prostředí komunistického režimu pianistka Marina, která hledá svou sexuální identitu. Neuspokojují ji muži ani lesbické vztahy.
Obdivuje protirežimního spisovatele Solženicyna, ale nebrání ji to mít poměr i s představiteli komunistické nomenklatury. Děj se odehrává v prostředí večírků zakázaných a vězněných literátů, v komsomolské továrně a jedna ze scén diváky zavede i na proslulý ostrov Lesbos.
Tvůrci využívali kromě strohé scény v mnoha případech projekční plátno, na kterém se objevila i ukázka dílu Mimikry ze seriálu Třicet případů majora Zemana.
"Marina žije ve státě, kde není jen cosi shnilého, není tu mor, je to vláda Draka, co nás děsí a zbavuje podle svého neviditelného zvráceného plánu všeho opravdu cenného. Marina zkoumá všechny způsoby boje proti té příšeře, shledává je nefunkčními, sama bojovat nemůže, a tak se obětuje," podotkla režisérka Čermáková.
Pětapadesátiletý Vladimir Georgijevič Sorokin vyrůstal na moskevské periferii. V roce 1977 ukončil Moskevský institut nafty a zemního plynu, ale v oboru nikdy nepracoval. Odmítl vstoupit do Komsomolu, a tak byl po roce vyhozen ze svého prvního zaměstnání v časopise Směna. Začínal jako výtvarník, zabýval se knižní grafikou a konceptuálním uměním. Jako spisovatel se objevil ve společnosti moskevského undergroundu 80. let.
Sorokin kromě povídek, románů a divadelních her napsal také několik filmových scénářů, a dokonce i libreto opery. Známý je například svou knihou Den opričnika. V roce 2001 získal hned dvě ruská prestižní ocenění za literaturu – cenu Národní Booker a Cenu Andreje Bělého. Je členem ruského PEN klubu.
Román Třicátá Marinina láska Sorokin napsal již v 80. letech, publikován však byl v Rusku až 25 let po svém vzniku. Šokoval a dráždil nejen sovětské komunisty, ale později i ruské nacionalisty do té míry, že Sorokin byl po vydání knihy obžalován z pornografie. Žaloba byla později stažena a román obhájen jako literární dílo.
