Skupina J.A.R. slavila dvacetiny - Praha, Velký sál Lucerny (17. listopadu 2009)

Skupina J.A.R. slavila dvacetiny - Praha, Velký sál Lucerny (17. listopadu 2009) | foto: René Volfík, ČTK

„Dvacetiletí“ J.A.R. rozfunkovali Lucernu

  • 14
Když se objevilo jejich první album Frtka!, sotva by člověk tipoval, že skupina J.A.R. oslaví dvacet let v nacpané, skandující Lucerně. Navíc 17. listopadu, což je datum značně politicky vytěžené. Však také hned na úvod zahrála kapela skladbu Nevidomý národ (který vlajkami mává), ilustrovaný vlajkami, které patří k našim dějinám.

Samozřejmě nešlo o politický koncert. J.A.R je band či spíše gang, oddaný muzice. Funku, soulu, rocku i jazzu, jež dokáže míchat i do výbušných směsí. Ve frontové linii tří vokálních showmanů, po boku Michaela Viktoříka a Oty Klempíře, exceloval Dan Bárta, který takřka okamžitě propotil bílou košili. Tančil, gestikuloval, odpoutával svůj hlas od rapovaných frází do úžasných výšek.

Byl členem party i výjimečným sólistou, který dokázal vystřihnout také správnou rockovou hysterii. V zápalu Bárta nakláněl svou hlavu dozadu, až se jednou překotil a padl stylově na záda.

Publikum oceňovalo i muzikantská sóla, zvláště když je vystřihl saxofonista František Kop na závěr skladby Babička, parodie na hit František od kapely Buty. Celá dechová sekce, která v sobě spojovala i rytmickou sílu, se skvěle doplňovala s trojicí zpěváků a raperů.

V ironickém hitu Superpéro skutečně zpívali hlavně muži, jak předpověděla kapela. Slogan "To nás mělo varovat, varovalo nás ale málo" si dala snad celá Lucerna stejně jako hebký refrén "v čase volným vola dělám, šátrám, pátrám, poté prchám".

Během koncertu přicházeli gratulanti, jen aby se ukázali, a někteří pokládali na pódium růže: Kamil Střihavka s Otou Balagem, Matěj Ruppert, režisér Zdeněk Suchý, filmový producent Petr Vachler, divoce tančící Jiří Macháček nebo i herec Pavel Liška, který nabídl další vysvětlení názvu J.A.R. (podle jména Jaroušek Rýdl)

Bilanční titul J.A.R., který právě vychází, byl rychle polit šampaňským, aby sestava s kapelníkem Romanem Holým za klávesami nezdržovala a mohla zalévat potem své bílé košile v několika salvách přídavků.

Například Už mizí pryč… je Hanka nebo Bulháři. Refrén "Pasát fouká vlídný, nové jméno Vídni dá" se možná nesl z podzemního sálu po schodech ven až do pasáže Lucerny.

V málokteré domácí skupině se tak přirozeně potkává týmový duch s jedinečností sólistů, jemný zpěv Dana Bárty se syrovými recitativy Oty Klempíře, klouzavá zasněná kytara a třeskavými nástupy dechové sekce. Jedinečnost J.A.R. slavila po právu tohle jubileum.

J.A.R.
Praha, Velký sál Lucerny, 17. listopadu 209
Hodnocení: 80 %