Egon Bondy: Básnické spisy II
Právě vydaný svazek o více než jedenácti stech stranách přináší Bondyho básnickou tvorbu z let 1962–1975, včetně rozsáhlého editorského aparátu.
V 50. letech Bondy groteskně rýmoval a mnohé z jeho veršů se staly nejen součástí undergroundové hudby prostřednictvím zhudebnění The Plastic People of the Universe, ale také se ústně rozšířily i jako samostatné básničky či prostě bondyovské „hlášky“.
Na konci dekády básník rozvolnil pravidelnou stavbu básní ve prospěch volného verše. Místy začal silně ubírat z humorna, do poezie infiltroval svůj vědní obor, tedy filozofii, a dal i průchod naštvanosti.
Ta pak, jak vidíme z aktuálního vydání, kulminovala na prahu 70. let, v době sovětské okupace a politické normalizace. Přestože byl Bondy marxista, pokusu o realizaci socialismu, respektive komunismu nikdy nevěřil.
Tudíž ho neokouzlilo ani pražské jaro: „Jen nesmíte znovu dopustit abyste se opět jako / v osmašedesátém dali vláčet / profesionálními / aparátníky / Svobody Dubčeky a Černíky / kteří pochopitelně nemají zájem na tom aby se opravdu / změnil režim jenž je vytvořil a z něhož žijí.“
Sny o orangutanech
Přece jen však i druhý díl přináší Bondyho pověstnou satiru včetně ikonického dvojverší: „Mír mír mír / jako hajzlpapír“ z oddílu Intelektuální a mravní elitě ze Sbírečky z roku 1974.
V oddílu Šílenému Kochovi a Magoru Jirousovi najdeme asi nejznámější verše knihy i hit Plastiků: „Magické noci počal čas / Kocha snad z toho vezme ďas / Magické noci počal čas // My žijeme v Praze to jest tam / kde jednou zjeví se Duch sám / My žijeme v Praze to jest tam.“
Do té doby nezvyklou Bondyho polohu nacházíme ve sbírce Pour Hélene la belle – říkánky pro malé holky. Některé veršíky si lze představit jako určené pro děti (“Heleně se stává / když máť ji něžně uspává / že se jí o orangutanech zdává“). Jiné však jen s velice bujnou fantazií – třeba báseň, ze které Plastici udělali velmi temnou píseň Podivuhodný mandarín.
