Druhý Činčera se zatím nenarodil

Praha - Desítky přátel a kolegů se včera rozloučily s autorem slavného Kinoautomatu a dokumentaristou Radúzem Činčerou - mužem, který pro celý svět objevil podstatu dnes tak módních multimédií a interaktivních her. Činčera zemřel minulý týden v pětasedmdesáti letech.

"Ale kdo rozdával humor a radost, je tu s námi pořád," vzkázal režisérův spolupracovník z Kinoautomatu Miroslav Horníček v dopise, jejž na obřadu přečetl Marek Eben. "Dával lidem možnost volby a tu máme i my: truchlit nebo na něj s láskou vzpomínat," dodal sám Eben. "A pan Činčera by radil to druhé." "Byl to ohromně veselý člověk," souhlasí filmový střihař Alois Fišárek. "Protáhl nás - tedy mě, kameramana Jana Malíře, zvukaře i asistenty - do ciziny v dobách, kdy o tom mnozí jenom snili. Do Kanady, Singapuru, Austrálie, nesčetněkrát do Německa. A vždycky chtěl hlavně jedno: abychom se tam cítili co nejlíp." Činčera chrlil jedinečné nápady, které prý na něj "přicházely" zpravidla doma - svým spolupracovníkům už přinášel projekty podrobně rozkreslené. "Vládl především dramaturgickým myšlením a kombinačními schopnostmi vynikajícího scenáristy. Jako režisér nás jaktěživo neproháněl, naopak," vypráví Fišárek, nositel Českého lva za střih filmu Kolja.
Třeba když v půli osmdesátých let připravovali v Kanadě rockový muzikál The Scroll o Ježíši Kristovi, kde si poprvé "zahrál" proslulý Činčerův sférický kaleidoskop, seděli Fišárek s Martinem Hoffmeistrem do poslední chvíle ve střižně v obavách, že se představení nestihne připravit. A v tu chvíli jim Činčera zavolal: Pojďte, zvu vás do japonské hospody. "Utratil tam děsné peníze, já byl vynervovaný - ale dopadlo to výborně, jako ostatně vždycky. Snad pokaždé jsme zahraniční projekty dávali dohromady hrozně narychlo, ale Činčera jako by si to nepřipouštěl. Pokaždé to vyšlo a měli jsme úspěch." "Ani jedinkrát" - loví v paměti střihač - "jsme neslyšeli od Činčery, že by snad něco nešlo udělat." Nepřipouštěl si ani lidské bolístky. Ač ho trápilo to i ono, k doktorům Činčeru jeho přátelé těžko dostali: "Myslel a kráčel pořád dopředu." Daly by se Činčerovy zázraky instalovat i bez jejich autora? "Čistě technicky vzato snad ano," uvažuje Fišárek."Třeba ten rockový projekt z Kanady jsme v Singapuru přenesli do jediné místnosti - ovšem nepředstavujte si, že to celé obnáší krabici s hromádkou drátů." Žádného Činčerova následovníka však zatím nezná. "Ono už bohužel upadlo v zapomnění, že v oboru multimediálních expozic jsme bývali mistry.
Někdejší Artcentrum sice asi byla podivná instituce, ale tyhle projekty vyvážela do světa a pracovalo na nich víc týmů. Sehraný profesionální tým potřebujete bezpodmínečně - včetně výtečného architekta, jakým je třeba pan profesor Svoboda, jenže to už je taky starý pán," konstatuje Fišárek. Ale nejde jen o řemeslo - hlavně Činčerova povaha se prý nastudovat nedá.