Sedmdesátá léta se v jazzu dnes nosí celkem běžně, vždyť nyní módní trend acid jazzu je vlastně spojením tehdejší diskotékové hudby se středoproudým jazzem. Ale jazzrock byl zatím tabu. Pro novou generaci muzikantů je málo taneční a příliš akademický. Swinscoe se však netají tím, že mezi jeho vzory vzory jsou i fenomenální trumeptista Miles Davis a legenda alternativního jazzu Art Ensemble Of Chicago: „Tohle je muzika, kterou poslouchám od svého dětství. Vždycky jsem si říkal, proč se zdržovat obskurními postavami jazzové historie, když tihle hudební obři už před třiceti roky objevili a správně nastavili všechno, co my dnes teprve hledáme.“
Cinematic Orchestra jsou typickým mladým jazzovým souborem dneška. Užívají hodně přednatočených elektronických i reálných zvuků a vytvářejí koláže ze snímků jiných muzikantů, které zasazují do nových souvislostí. „Všechny ty elektronické vymoženosti posledních deseti let jsou velký dar,“ říká J. Swinscoe, „ale mám pocit, že jsou zneužívány. Vytvořil jsem si jisté pravidlo, že aspoň sedmdesát procent musíme hrát na koncertě doopravdy. Jinak hudba přestává s lidmi komunikovat.“
Cinematic Orchestra nevystupují jako jazzová kapela; prezentují se jako běžný rockový soubor. Točí klipy, vstupují na rockových koncertech a tanečních párty a svou desku promují stejným způsobem jako obyčejné pop soubory. Podle běžných zvyků dnešní taneční scény se jejich nový singl objevil v několika verzích. Členové Cinematic Orchestra se ostatně věnují i DJské praxi, jak je tomu u moderní taneční hudby skoro povinné.
Album Everyday si libuje v rozsáhlých plochách zvukových barev s monotónními rytmickými vzorci. V šedesátých letech se tomu říkalo „minimalistické a orientální vlivy“ - dnes se skoro témuž v technicky dokonalejším provedení říká chill out. Kontrabasista P. J. France zase klidně mohl hrát se Santanovou kapelou na albu Caravanserai. A znovu se vrací do obliby v jazzrocku až protivně nadužívaný sopránsaxofon.
Jestliže Swinscoeův vzor Miles Davis něco v jazzrockovém období opomíjel, byl to zpěv. Cinematic Orchestra naopak zkoušejí svou hudbu spojovat s rapem. Hlavní ozdobou dvou snímků nové desky je však legendární zpěvačka Fontella Bass, která souboru dodala soulový a gospelový rozměr. Fontella Bass pracovala se svým manželem, další trumpetistickou legendou Lesterem Bowiem, na řadě jeho nahrávek a z původně soulové hvězdy šedesátých let se postupně stala jakýmsi kondenzátorem různých hudebních kultur.
„Nikdy nebudeme tak populární jako třeba Robbie Williams,“ shrnul Swinscoe příběh své šestičlenné kapely. „Ale pořád je dost lidí, kteří ocení dobrou hudbu. V sedmdesátých letech měl elektrifikovaný jazzrock velký okruh mladého publika. Proč by ho neměl mít teď, když naše hudba spojuje jeho tradici s nejmodernějšími trendy taneční scény?“
|
Cinematic Orchestra | |
| 1. | All That You Give (feat. Fontanella Bass) |
| 2. | Burn Out |
| 3. | Flite |
| 4. | Evolution (feat. Fontanella Bass) |
| 5. | Man With The Movie Camera |
| 6. | All Things To All Men (feat. Roots Manuva) |
| 7. | Everyday |
 Cinematic Orchestra. |
 Cinematic Orchestra. |
 Cinematic Orchestra. |
 Cinematic Orchestra. |
 J. Swinscoe ze skupiny Cinematic Orchestra. |
 Cinematic Orchestra: Everyday. Obal alba. (2002). |
