Pro teoretiky je Crimp oříšek: někteří ho vidí coby otce drsné cool dramatiky, jiní ho přirovnávají k Haroldu Pinterovi. A dramatik sám? „Lidskou potřebou je třídění. Já si říkám ztracená generace. Nikdo mě přesně nedokáže zařadit.“
Psaní se vám prý stalo závislostí. Jak vypadá váš tvůrčí proces?
Z počátku improvizuji a sbírám nápady. Takže mám spoustu útržků dialogů a většinu z nich nikdy nepoužiju. Venkov jsem ale napsal tak, že jsem našel jeden dialog, který jsem si poznamenal již před lety. Tehdy jsem nevěděl co s ním. Nakonec z něj vznikla hra.
Často kritizujete současnou společnost, zaměřenou pouze na hromadění peněz a konzumování. Jedna vaše hra, To video nikdo neuvidí, se odehrává v marketingové společnosti. Napsal jste ji na základě vlastní zkušenosti, kdy jste se načas stal součástí marketingové mašinérie?
Určitě. Přepisoval jsem dotazníky, které měly zjišťovat, jaké výrobky by si spotřebitelé přáli. Jenže pravý účel není vypátrat, co doopravdy lidé chtějí, ale vnutit jim to, co chtějí výrobci. Neznamená to, že jsem proti trhu. Spíš mě znepokojuje, že se politici naprosto zříkají odpovědnosti za jeho kontrolu.
Proč nenapíšete hru o politice?
Dramata se musí držet stranou ideologie. Politická jsou tehdy, když jsou pravdivá. Pravda je totiž věc, kterou politici mají ze všeho nejmíň rádi a neumějí s ní zacházet.
Ve hře Pokusy o její život jste zkoumal možnosti jazyka: rezignujete například na promluvy jednotlivých postav, text se sestává z jakoby nahodile vybraných replik. Ve Venkovu jste se vrátil k tradiční formě. Proč?
Dlouho mi trvalo, než jsem Pokusy napsal. Za život uděláte jen jednu takovouhle věc. Já ji napsal ze zoufalství nad tím, jak se dnes tvoří hry. Překvapily mě reakce publika: v Pokusech vidělo obraz globalizace a vlivu reklamy. Na to jsem při psaní vůbec nemyslel, hra vznikla skutečně jen z osobní frustrace. Pro mě to ale nebyl začátek nové cesty, spíš konec jedné linie.
Nejsou dnes lidé unaveni experimenty? Nepřejí si návrat k příběhům a tradičním formám vyprávění?
Nevím, co si přeje publikum, ani se tím nechci řídit. Nicméně vyprávět příběh je vždycky důležité. V tomhle je divadlo konzervativní instituce - bez příběhu se neobejde. A najdete ho i v Pokusech o její život, ač někteří tvrdí, že tam nic takového není.
V dramatu Hra s pokračováním dostane hrdina šanci prožít klíčové okamžiky svého života znovu. Bral by tuto možnost i dramatik Crimp?
Ne. Je iluzí domnívat se, že by návraty přinesly něco dobrého.
Takže byste se znovu nepokusil vydat svoje romány?
Rozhodně ne. Nejsou dobré. Byla to pouhá napodobenina toho, jak píší jiní a slavní.
Pracuje na nové hře?
Snažím se ji dokončit, ale zatím nejsem spokojen. Jedním z témat bude současná křehkost a nestabilita společnosti, pocit ztráty bezpečí. Ještě nevím, jak to přesně vyjádřit.
Nenabízí takové téma svět pod hrozbou terorismu?
Bylo důležité, kdyby někdo takovu hru napsal. Ale to nebude úkol pro mě.
 Anglický dramatik Martin Crimp. |
 Anglický dramatik Martin Crimp. |
 Anglický dramatik Martin Crimp. |
 Anglický dramatik Martin Crimp. |
