Autorské trio podalo nadstandardní výkon. To se však dalo trochu čekat: Baban, Mašek i Grus patří mezi českou komiksovou elitu minimálně poslední dekády. Grus (1978) vládne suverénním výtvarným stylem, jak předvedl v černobílé sešitové sérii Voleman, ale především v ceněném albu Ve stínu šumavských hvozdů (2012). Právě v téhle knížce, která svedla do jednoho příběhu hrdiny zapomenuté mayovky a národní obrozenkyni Boženu Němcovou, si Grus vyzkoušel poprvé spolupráci s dvojicí scenáristů Babanem (1977) a Maškem (1977), autory „monstrkabaretu Freda Brunolda“. Vyšla na výbornou, takže proč nepokračovat?
Drak nikdy nespíAutoři: Džian Baban, Jiří Grus, Vojtěch Mašek Nakladatel: Trutnov - město draka 160 stran, 400 korun |
Drak nikdy nespí se pohybuje žánrově mezi legendou a dobrodružnou literaturou. V hlavní roli s titulním drakem, kterého je třeba zabít. Ve vedlejších rolích pak s dvojicí vyslanců rytíře Albrechta, kteří na něj náhodou narazili v lesní rokli. Drak je sice skutečný, ale vyprávění mu připisuje především nadpřirozenou, symbolickou moc. Dokud nezmizí z krajiny, kde má být postaveno nové město, bude posedlá ďáblem. Jakmile zmizí, všude zavládne boží milost. Na dobrodružnou linku se pak navěšují jednotlivé fáze protidračího tažení plus nejrůznější mocenské hry, lsti a manipulace.
Obálka komiksu Drak nikdy nespí
Příběh se odehrává většinou v kulisách lesa, a tak není divu, že realita tu přirozeně přerůstá do fantazijních, snových výjevů. Bludička, divý muž, tajemná kráska. Středověk téhle alianci přál. Lidi byli zajatci pudů, iracionality, neměli daleko k násilí, věřili na strašidla, na duchy – na hrozivé draky i na odvážné prince. Pro výkres téhle poněkud syrovější pohádky zvolil Grus kontrast lehké, lyrické linky a dominantní krvavě červené barvy. Baban s Maškem pak jistou rukou napsali dějový, dramaticky sklenutý příběh, který drží silnou atmosféru – a navíc sem tam mrkne spiklenecky na konzumenty populární kultury.
Z komiksového vyprávění o boji s drakem si však čtenář může odnést obecnější poučení. „Proč musíme vždycky zabíjet to, co neznáme?“ ptá se jedna z postav knihy. Drak nikdy nespí, jako by se přimlouval za jistou neznámou. Za iracionalitu. Za divokou přírodu. Za prvotní příběh. Za věčné tajemství. O čem by člověk vyprávěl, kdyby všude panoval rozum?
