GLOSA: Dr. John dělal co mohl, aby Hrad změnil v neworleanskou palírnu

Až překvapivě neošizený, dvouhodinový koncert nabídl čtyřiasedmdesátiletý klasik neworleanské hudby Dr. John na terase Jízdárny Pražského hradu. S tradičně oficiózní atmosférou místa, příznačnou pro všechny hradní koncerty, bojoval statečně, i když ne úplně úspěšně.

Dr. John (6. srpna, Praha, terasa Jízdárny Pražského hradu) | foto: ČTK

Speciálně zpočátku, než se kapela rozehrála a zvuk se ustálil na poslouchatelných parametrech, bylo těžké si představit tuhle partu ve standardní situaci. Tedy v takové, kdy kapela může dodávat publiku dostatek energie a publikum ji zase energií zpětně nabíjí a pomáhá jí vyšroubovat nápřah na žádoucí úroveň.

K tomu by ale bylo potřeba v hledišti uvolněnosti. Zrušit způsobně vyrovnané židle, nebo je odstavit na kraje hlediště, lidem umožnit stát tam, kde by chtěli, nechat je svobodně proudit, pohybovat se, případně tancovat, nabídnout jim také nějaké jiné občerstvení než šampaňské. Píšu to tu pokaždé, ale pořádající Správa Pražského hradu by prostě tenhle nesmyslný blok konečně měla odbourat.

Dr. John

70 %

6. července 2015

Terasa Jízdárny Pražského hradu

pořádala Správa Pražského hradu

Je fajn, že už v hledišti nestrašili načančaní panáci z Hradní stráže, jak tomu bývalo dřív. Aspoň nějaký pokrok. Nicméně absurdní množství hostesek v letuškovských úborech a jejich mužských protějšků, „drsných dohlížitelů“ rozprostřených v mundúrovitě stejných bílých košilích a kravatách po stranách hlediště v pravidelných rozestupech, na uvolněnosti koncertu moc nedodalo.

Přitom Pražský hrad pořádá po dramaturgické stránce jeden skvělý koncert za druhým. A Dr. John nebyl výjimkou. Je na krátkém evropském turné, na němž hraje přehledný průřez svým repertoárem, tedy včetně prastarých kousků z „psychedelického“ období, jež jsou ale učísnuty k obrazu současného výrazu.

Nechybějí ale ani věci z posledního alba, věnovaného Louisi Armstrongovi. Největší perlou stejně jako na desce, byl samozřejmě What A Wonderful World. V podstatě pokleslá barová odrhovačka, které vdechl Dr. John úplně nový rozměr. A život.

Kapela, vedená trombonistkou Sarah Morrow, takto aranžérkou armstrongovského alba, sice nebyla nijak slavná, nicméně podmínky, v jakých hrála, prostě nebyly evidentně takové, aby mohla ukázat svoje přednosti. Samotný Dr. John hrál i zpíval s jistotou starého vlka, ale málo platné, v neworleanskou palírnu prostor ve stínu věží sv. Víta neproměnil.