Dr. Dolittle

- Doktor Dolittle je v podstatě šťastný člověk. Milující a krásná manželka, dvě jedinečné děti a skvělá práce. Co víc by mohl člověk číst. Nikdo nic netuší, až na starého otce, který v závěru filmu sdělí, že jeho syn skutečně UMÍ mluvit se zvířaty.

Ten si toho nějak není vědom a veliké překvapení přijde až když srazí psa, který mu sprostě vynadá a odejde. Od té chvíle jdou všechny zákony komunikace člověk-zvíře za dveře, kde čekají, až budou moci být uplatněny na někom jiném.
Promluvu s psem a morčetem (které tvoří nedílně trapnou součást filmu) považuje Dolittle za nesmysl. Mluvící sova a holubi jsou už realita, které se jen slabě odolává. Není proto divu, že doktor po prasatech, ovcích, kozách, husách a dokonce i tučňácích odchází do psychiatrické léčebny. Z té se dostane, aby se mu podařilo zdárně zachránit tygra, který hodlal skočit z největší věže ve městě, prostě proto, že ho už nebavil svět.
Skutečně, nová zvířecí komedie se moc nepovedla. Eddie Murphy sice hraje co se dá, ale ani on nestačí vyvážit příliš zdlouhavý a natažený děj. Zvířecí vtipy zase tak vtipné nejsou a zdá se, že je scénáristi dopisovali na poslední chvíli před scénou. Skutečně humorně působí scéna před domem, kde zvířata brání vstupu policistů do objektu -
"Běžte pryč, prasata!"
"Chro, chro."
"Nemyslel jsem tebe, ale policisty."
"Zachraňte Willyho!"
Možná mohli jak scénáristi, tak cvičitelé zvířat počkat nějaký ten měsíc a všechno si promyslet. Možná by vznikla pěkná rodinná komedie. Možná. Výsledek ovšem zdaleka nepředčil očekávání.


Témata: Vtip