Problémem není "kopák nebo koupák", tedy to, že se skupina Karla Buriánka přimkla zas k něčemu aktuálnějšímu, melodičtějšímu, tanečnějšímu; globální oteplování je věk Sunshine.
Problémem ani není, že tahle "rádiová" deska, naplňující poloironický titul singlu Top! Top! The Radio!, občas zní jak R.E.M. spíš než Radio 4. Problém netkví v tom, že jsou epigoni, zdatní, profesionální trendaři, styloví čichači s frňákem jak princezna Bosana nataženým daleko na Západ; to je pořád ještě hodné ocenění.
Problémem není ani to, že bývalí Táborité neměli kus štěstí a nakonec nedobyli svět, jak nadšenecky slibovala česká média; tahle opršelá kauza, koho to zajímá, krom křivohubých posměváčků?
Problémem může být, že tahle "barevná", "kolážovitá" deska, pokřtěná včera v pražském Roxy, je monochromnější než ta předchozí černorůžová.
Problémem může být to, že když Jan P. Muchow dával dohromady (skvělý, protože funkční) soundtrack k filmu Pusinky, poskládaný z bezkrevných českých kytarovek, Sunshine na něm mohli/měli být a pouhá polovina téhle desky by tam vyčnívala strmě.
Problémem je tedy to, jestli vídáte desky poloplné, nebo poloprázdné. Čili problém je už zase na vaší straně beachvolejbalového hřiště. Já třeba tíhnu k prvnímu a – upřímně – Dreamer mě baví a dělá mi radost.
Problémem je, že i když se Sunshine na cestách neztratí, mám pocit, jako by Dreamer už neměl větší než českou ambici a nutil mě k tomuhle: problémem rozhodně je to, že v Česku není kapela, která by byla ve všech ohledech tak cool jako Sunshine, tak poučená, na úrovni, koherentní a dotažená a mohla jim natrhnout p… – a nám dovolila sklánět se bez pochyb před skutečným okem vševidoucího (z dolarové bankovky) a ne před okem jednookého krále, který dělá, co může, na obalu Dreamer.
SUNSHINE - Dreamer
CD, stopáž 41:54, vydala firma Universal Czech.
