Crispellová, ročník 1947, se k jazzu dostala poměrně pozdě. Jako klasická klavíristka zjistila, že spíš než spořádaně interpretovat zavedená čísla klavírní literatury ji baví vymýšlet si na ně stále nové obměny a variace. Od sedmdesátých let měla pověst avantgardistky, jejímž idolem byl Cecil Taylor; její projev se však postupně zklidňoval a obohacoval o romantizující prvky, připomínající některé momenty z hudby Keithe Jarretta.
Také oba její partneři mají bohaté zkušenosti z jazzové avantgardy i z moderního mainstreamu. Decentní bicí Paula Motiana, od šedesátých let také partnera Billa Evanse, Paula Bleye nebo Keithe Jarretta, vytvářejí jemnými údery paliček nebo šustěním košťátek roztroušené pozadí doplňujících, ale citlivě rozmísťovaných a významných zvuků. A kontrabas Marka Heliase, jehož s Crispellovou spojuje i spolupráce s avantgardním saxofonistou Anthonym Braxtonem, si s pianem volně rozpráví, aniž by se snažil zakotvovat je do pravidelného metra.
Výsledkem je album dumavé jazzové romantiky, jakoby záměrně se vzpírající pevné rytmické kostře. Je tak uměřené, že by dokonce mohlo být označeno i za nerušící doprovod volných snů - kdybychom ovšem zůstali hluší k pevné muzikantské základně jeho tvůrců. Další ukázka bohaté rozličnosti tváří dnešního jazzu. A také další korálek do šňůrky společnosti ECM, jejíž jméno je už dávno symbolem přemýšlivé hudby, jakou i američtí jazzmani nahrávají nejspíš právě jen v Evropě.
Marilyn Crispell - The Storyteller
CD 64:49, vydala firma ECM.
 Klavíristka Marilyn Crispell |
