Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Milený, posílám pravej tabák, psali si autoři filmu Škola, základ života

  7:42aktualizováno  7:42
Natočili spolu Cestu do hlubin študákovy duše a Školu, základ života. Mimo práci u filmu se však vídali zřídka, protože režisér Martin Frič žil v Praze, zatímco scenárista a autor humoristických próz Jaroslav Žák v Josefově u Jaroměři, kde učil na reálném gymnáziu latinu a francouzštinu.

Z filmu Škola, základ života | foto: čsfd / © UFA

Psali si proto hojně a jejich korespondence z let 1938-1948 teď vychází pod názvem Ej bogatýre Makoviči, obrazotvorče. Sestavil ji Ivan Klimeš a v sobotu odpoledne ji formou scénického čtení představí na Světě knihy.

"Heleď, jak pozdě odpovídám, se mnou už to, hochu zlatý, jinak nebude, dokud budu u tý prašivý filmový branže," omlouvá se Frič Žákovi v srpnu 1942 a dodává: "Kdybych ti měl vyprávět, co se mnou skoulel Lucernafilm za lumpárnu!" Oslovuje ho obvykle Jaroušku nebo Jarouši, podepisuje se jako Mac.

Režisér, herec, scenárista, výtvarník a muzikant Martin Frič

Režisér, herec, scenárista, výtvarník a muzikant Martin Frič

To v opačném směru chodí dopisů několikanásobně víc a scenárista je mnohem vynalézavější. Píše Fričovi místo oslovení zvolání "Staréčku, staréčku, to nám to utíká!", když zrovna slavní narozeniny. Říká mu Sněhuláčku z chlumů hodkovičkovských, tituluje ho Milený Makodlaku nebo dokonce Můj drahý Poto-Macu a dál vysvětluje, že to byla "taková jachta, co tam Churchil s Rooseweltem šili boudu", než se pustí k jádru dopisu.

A přidává báseň: V jasmínu loubí sedím u mlíka / namísto opice mně trápí kolika, přičemž verše podepisuje jako Li-po. A jedním z oslovení je právě i ono v titulu knihy použité Ej bogatýre Makoviči, obrazotvorče.

I vážné věci jsou však námětem jejich korespondence, ostatně většina dopisů spadá do válečného období, kdy nebylo nazbyt ani potravin, ani optimismu. A oběma chyběl alkohol a kuřivo. V červenci 1945 píše Žák: "Velevážený mistře, vy dostanete malej balíček a v něm bude 58 cigaret. To nejni skrz to, že bych chtěl k filmu, nýbrž pouze z té příčiny, že si Vás vážím a vím, že rád kouříte a nemáte co. Moc prima druh to nejni, na Vás to nebude dost jemný, ale čert vem jemnost, je v tom pravej tabák a v tom tabáku nikotin."

Proč psal režisér tak málo? "Žák byl muž pera, Frič obrazu," vysvětluje jednoduše v doslovu Ivan Klimeš frekvenci psaní obou pánů. Navíc Frič natočil v roce 1933 osm celovečerních filmů, v roce 1936 jich bylo šest a Cesta do hlubin študákovy duše byla jeho v pořadí devětatřicátým filmem, není tedy divu, že byl vytíženější než Žák.

Mezi řádky se tu objevuje i Fričova touha po epické filmové látce, v jednu chvíli oba přátelé dokonce korespondují o nikdy nezrealizovaném životopisném filmu o Janu Žižkovi. Knihu vydal Národní filmový archiv.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.