Don Hahn patří k disneyovským legendám. Kromě původního Lvího krále, kasovního trháku z roku 1994, natočil i slavnou Falešnou hru s králíkem Rogerem či tradiční Krásku a zvíře. Na kontě má i dvě nominace na Oscara.
Nebál jste se, že převodem do 3D ztratí Lví král kouzlo?
Bál, a jak! Když děláte něco, co nikdo před vámi nezkusil, a ještě se to týká věci, kterou lidé zbožňují, nemůžete nebýt nervózní.
Co tedy bylo nejtěžší?
Bude to znít banálně, ale nejvíc jsme se zapotili, když jsme vymýšleli, jak dodat další rozměr něčemu, co ho nikdy nemělo. Realita ho má přirozeně, ale stylizovaný kreslený obrázek je prostě placka.
Producent Don Hahn
Kdy vás napadlo, že uděláte trojrozměrného Lvího krále?
Je to asi pět let. Nejprve jsme vyrobili první 3D animovaný film pro Disneyho, jmenoval se Strašpytlík. Pak jsme do 3D zkusili převést starý loutkový film Ukradené Vánoce od Tima Burtona – potřebovali jsme si ověřit, že bude nová technologie fungovat i na staré látce. A pak jsme se jen přesunuli ke kresbám.
S Timem Burtonem teď točíte film Frankenweenie. Jaký bude?
Nacházíme se uprostřed natáčení, takže nemůžu nic prozradit. Burton je však geniální tvůrce. Známe se už z dob, kdy začínal u Disneyho jako animátor, takže vím, co říkám.
Jak jste se dostal k animaci? Začínal jste přece jako muzikant.
Jsem vyškolený perkusionista a hudbu jsem studoval. Pak jsem se náhodou dostal k Disneymu a začal jsem sledovat paralely mezi animací a hudbou. Našel jsem jich hodně a byl jsem lapen. Film se podobá symfonii, má také vrcholy i pády, pomalé i rychlé pasáže a velkolepé finále. A ještě něco navíc.
Jakou budoucnost věštíte animovanému filmu?
Animovaný film zažívá zlaté časy. Věnují se mu tvůrci ze všech koutů světa, stále častěji se do něj pouštějí i tradiční filmoví vypravěči, jako je Spielberg nebo Jackson. To ho posouvá vpřed, stejně jako nové technologie. Myslím, že nás čeká období hojnosti.
Z filmu Lví král (1994)
Animace teď probíhá téměř výhradně na počítači. Zanikne klasické řemeslo?
Úplně snad ne. Tvůrců, kteří skicují na papír, sice ubývá, ale stále ještě se ve filmu uplatňují i skvělí výtvarníci. Podívejte se na Chometa, Miyazakiho, Burtona – to jsou klasici, kteří si své metody vzít nenechají. A hlavně – divák nechodí do kina na technologie, ale za zábavou a je mu fuk, jestli ji tvoří pixely, nebo tahy štětce.
A co pohádky, mají šanci u generace odkojené internetem?
Žánr pohádky žije, jen se trochu proměnil. Vždyť třeba Harry Potter je taky pohádka – nabízí kouzla i nadpřirozeno, jen má netradiční obal. Pohádkové příběhy budou mít ve filmu vždycky místo, dokázal to i Tim Burton Alenkou v říši divů.
Na čem vlastně stojí dobrý animovaný film?
Na kvalitním příběhu, bez něj to nejde. Vezměte si filmy Ratatouille a Vzhůru do oblak: jeden je o krysách, druhý o důchodci, který letí s domem do Jižní Afriky. Člověk by řekl, že z něčeho takového může vzejít jen naprostá šílenost, propadák. A přitom je to přesně opačně. Právě díky příběhu.
Ukázka převodu filmu Lví král z roku 1994 do 3D verze
Třicet let u Disneyho. Máte dům plný Chipů, Daleů a Sněhurek?
Dům ne, jenom kancelář – musel jsem to všechno zavřít někam, kde nebudou rozčilovat ženu. (smích) Ale jinak máte pravdu, jsem pořád takové velké dítě. Jako kluk jsem hrál v sestřině pokoji divadlo s plastovými panáčky, teď ho hraju s animovanými figurkami na plátně. Podstata je stejná, jen mám trochu víc diváků než tenkrát doma.
Disney má k dispozici obří archivy, to musí být animátorský ráj. Chodíte tam někdy?
Kdykoli to jde. Držet v rukou třeba originální kresbu Bambiho, to je prostě zážitek. Uvědomíte si, že se dotýkáte něčeho, na čem jste vyrůstala, k čemu jste vzhlížela a co vás nikdy neomrzí. A všelijakých modelů, skic či akvarelů jsou tam miliony, i kdybyste tam strávila život, neuvidíte všechno.
Jaký je rozdíl mezi hraným a animovaným filmem z pohledu tvůrce?
Tvůrce animovaného filmu si může dovolit víc. Animace je vlastně karikaturou reálného světa a podle toho s ním pracuje. Všechno je povoleno. Chcete, aby postava místo mluvení zpívala? Není problém. Chcete, aby létala? Není problém. To, co by v hraném filmu vypadalo divně, animovaný svět unese.
Pro Disneyho produkujete i dokumenty o přírodě. Berete to jako relaxaci?
Relaxace bych tomu určitě neříkal, točit filmy o zvířatech je docela dřina. Teď třeba naše štáby sledují šimpanze v Africe. Člověk si při kontaktu s přírodou uvědomuje, jak je naše existence křehká, že bychom podle toho měli se světem zacházet, a tuhle emoci se snažím vložit i do výsledných filmů. Když si je pak pustíte v obýváku, měla by na vás dýchnout. Snad to tak je.
Skica k filmu Lví král
V minulosti se animátoři vydávali do přírody, aby věrně zachytili pohyb zvířat. Dělá se to i dnes?
Samozřejmě. Kvůli Lvímu králi jsme poslali tým animátorů do západní Afriky a taky do zoo a rezervace ve Státech, kde se zvířaty žili. Jim Fowler, který měl v televizi slavnou show Wild Kingdom, nám také přímo do studia přivedl živého lva. A pak jsme měli experta přes anatomii zvířat Stuarta Sumidu, který nás učil všechno o stavbě zvířecího těla. Bylo to jako začít znovu chodit do školy.
Co pro vás Lví král znamená teď, s odstupem času?
Animace má výhodu v tom, že je nadčasová. Kreslené filmy nestárnou a platí to i pro Krále, takže když se na něj dívám, mám pocit, jako bych ho dokončil včera. Pro mě osobně je ale Lví král hlavně tým úžasných lidí. Nikdy předtím ani potom jsem nic takového nezažil. Dodnes se setkáváme, stali se z nás přátelé. Lví král je zkrátka ten typ filmu, o kterém můžete říct, že vám změnil život.
Co vám dala práce u Disneyho?
Na tomhle studiu je nejcennější, že si váží lidí a jejich nápadů. Vyhrává ten nejlepší a je jedno, jestli ho měl režisér, nebo vrátný. Když jsem začínal, vytíral jsem podlahy, teď produkuju hity. Pracoval jsem s legendami, naučil jsem se nebát riskovat a zkoušet nové věci, jsem vlastně nejšťastnější člověk na světě.
