Dominic Miller: ad hoc
Byť je hudba, kterou produkuje na své paralelně vedoucí samostatné dráze, o dost jiná, jak o tom svědčí nejnovější album nazvané ad hoc, stejně v ní asi budeme hledat stingovské prvky. Natolik se tito dva muži od roku 1991, kdy se Miller poprvé objevil na Stingově albu Soul Cages, ovlivnili.
V některých skladbách alba ad hoc je skutečně zřejmé, že autor má se Stingem hodně společného. Například kytarový part a melodie kousku Eva přímo volají po Stingově vokálu. I v mnoha vyložených detailech však slyšíme hlavní Millerovo angažmá, už proto, že jeho způsob hry i zvuk kytary jsou prostě osobité a rozpoznatelné.
Dominic Miller je obecně občas označován za jazzového kytaristu, některá z jeho doposud devíti řadových alb jsou skutečně jazzovější, ovšem ad hoc má k tomuto žánru poměrně daleko. A to z jednoho prostého důvodu: jde zřetelně o do posledního puntíku zkomponovanou hudbu, ve které se objevuje minimum improvizace. A ta je hlavní a neodmyslitelnou součástí jazzu.
Dominic Miller a Sting
Stylové zařazení však není podstatné. Prostě hraje instrumentálky, které nejsou prvoplánově kytarové, tedy kytara v aranžmá nehraje dominantní roli. Mnohé by sice mohly mít silnější hudební nápady, ale všem velmi pomáhá fakt, že si Miller do studia přizval plejádu vynikajících a zkušených muzikantů.
Třeba houslistu Petera Tickella, s nímž spolupracoval u Stinga, známého švédského basistu a cellistu Larse Danielssona či albánskou zpěvačku Edu Zari, jež některé skladby barví éterickým vokálem. Pocit, že místy jde jen o příslovečnou náladovou "hudbu do výtahů", však ani tento fakt nezažene.
Hudbu z alba ad hoc budeme mít možnost v Česku slyšet i živě. 10. května zahraje Dominic Miller v Pacově na Pelhřimovsku. Na nádvoří tamního zámku bude s kapelou sdílet jedno pódium s Bártovou Illustratosphere a podle pořadatelů není vyloučeno, že si Dan Bárta, známý svým obdivem ke Stingovi, za Millerova doprovodu některou zjeho písní zazpívá.
