Album nese stejný název jako Jirousovy již ve dvou edicích vydané sebrané spisy, tedy Magorova summa. Projekt nemohl iniciovat nikdo jiný než lounská značka Guerilla Records, jež se v plné míře věnuje jak zpřístupňování archivních nahrávek někdejšího undergroundu, jehož byl Jirous "ideologem", tak mapování jeho současné podoby.
I když měl Jirous vždy blízko hlavně k hudbě rockové, je zajímavým paradoxem, že Magorova summa (byť v sobě samozřejmě nese i nepřeslechnutelné prvky tohoto žánru) je dílem pracujícím zejména s nejrůznějšími postupy vážné hudby. A to především soudobé, ze které si vzala metodu zvukové koláže či ohlasů minimalismu, ale i tradičnější, když třeba dramaticky znějí ve skladbě Fantasmagoratorium symfonické poryvy smyčců.
Na albu o pěti položkách se podíleli čtyři vesměs respektovaní skladatelé Michal Nejtek, Ivan Acher, Marko Ivanovič a Petr Kofroň. První dva jmenovaní se přitom ve své tvorbě pohybují "na obou březích" a mají mnoho společného i jako aktivní muzikanti s jazzovou a rockovou scénou. I odtud vychází poloha jejich skladeb, využívající doslova "všeho, co dům dal" bez stylových předsudků - a právě taková hudba Jirousově poezii sluší.
Přes sympatickou účast dvou zpěvaček, Jany Vébrové v Na poli lilií (díky jejímu akordeonu znějící až šansonově) a závěrečné Magorigami, a Gabriely Vermelho, jež ve skladbě Na rukách měla rukavičky černé předvádí divoké vokální eskapády a přes rockový rytmický tep se podílí na Ivanovičově skladbě nejbližší obecnému vnímání "vážné moderny", je bezpochyby nejcharizmatičtějším nositelem slovního sdělení sám básník.
Jirous svým charakteristicky civilním a přesto pronikavým způsobem, který znají všichni návštěvníci jeho více či méně plánovaných recitátorských extempore v hospodách, klubech i na pódiích velkých rockových festivalů, načetl své básně - jak také jinak - s absolutním obsahovým, ale i rytmickým vhledem, se kterým pak skladatelé pracovali ať už melodramatickým způsobem, nebo jako s materiálem určeným k volnému střihu.
To je případ nejen Petra Kofroně, který ve skladbě Magor pracuje vyloženě kolážovým způsobem za použití minimalistických struktur a útržků slov a vět, ale i dvou skladeb Ivana Achera, který touto metodou pracuje s oblibou i v jiných projektech. Acher navíc osvědčil dokonalou schopnost smísit palčivá sdělení s nadhledem, který je umocňuje (např. "refrén" ve Fantasmagoratoriu "Doma jsi tam, kde se oběsíš" versus nasamplovaný smích a Jirousovy promluvy, zachycené během nahrávání recitace).
Agon už v minulosti osvědčil, že bezpečně zvládá spolupráci s umělci zdánlivě odjinud (např. Pavlem Zajíčkem či Filipem Topolem). Magorova summa nejen v této linii "crossoverů" pokračuje, ale svou přesvědčivostí se vyhoupla do jejího čela.
Agon Orchestra & Ivan M. Jirous: Magorova summa
vyd. Guerilla Records, čas 49:11
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
