Ministryně obrany Vlasta Parkanová s hudebníkem Janem Vyčítalem.

Ministryně obrany Vlasta Parkanová s hudebníkem Janem Vyčítalem. | foto: ČTK

DOKUMENT: Vyjádření Jana Vyčítala k písni Dobrý den, prapore hvězd a pruhů

  • 73
Nikdy v životě jsem se netajil tím, že mám silnou náklonnost k Američanům. Už jenom proto, že pomohli Evropě v obou světových válkách a sklidili si zato od našeho národa takovou vděčnost, že jsme jim za to za necelé tři roky potom odklízeli pomníčky vděčnosti a učili děti demonstrovat proti nim.

Proto nechápu protiamerickou hysterii, která se tady vzepjala jen proto, že je to ve světě prostě "in" a že "se to nosí".
 
Takže odtud pramení to, že jsem už v sobě dlouho měl potřebu se k tomuto tématu vyjádřit. Když jsem se setkal s ministryní obrany Vlastou Parkanovou v divadle U hasičů, kde jsme s Karlem Vágnerem slavili naše společné pětašedesátiny, a ona byla jedním z gratulantů a nezištně nám tam vystřihla "Docela všední, obyčejný den" (v duetu se svou dcerou), vyjádřil jsem jí svůj obdiv coby jazzové zpěvačce, která mne vzala za osrdí. Po čase jsem se s ní setkal na oslavách Osvobození v Plzni, kam se přišla podívat na koncert Greenhornů na Lochotíně a tam jsme po vystoupení vedli řeči a společně hořekovali nad krátkou pamětí našeho národa. Při té příležitosti mi řekla jestli bych o tom nechtěl napsat nějakou novou píseň, že by mohla být třeba o radarech.

Jelikož jsem člověk, který si opravdu oddychne, až tu budou americké radary instalovány, po nějaké době jsem si na tento rozhovor vzpomněl, napadl mne verš "...Dobrý den, radare..." na melodii J. Hniličky "Dobrý den, majore Gagarine".

Dopsat text už bylo dílem okamžiku, pak jsem konzultoval ten nápad s Karlem Vágnerem, u kterého s Greenhorny už od roku 1990 nahráváme a Karel souhlasil, že to natočí.

Shodou okolností Karel vystupoval v ten den na Hradě s Jaromírem Hniličkou u příležitosti jeho narozenin a získal jeho svolení k použití melodie s novým textem.

Konzultovali jsme to i s paní ministryní Vlastou Parkanovou, které se text líbil a chtěla být přítomna natáčení. Při té příležitosti projevila ve studiu přání zazpívat si v jedné sloce druhý hlas, s čímž jsem vřele souhlasil.
 
Toť vše, proto nechápu vlnu osočení z vlezdoprdelismu prezidentu G. Bushovi, protože o něm v písni nepadne ani slovo. Je to jen a jen moje niterné vyjádření vděčnosti Spojeným Státům Americkým.
 
Nejvíc ze všeho mne na tom osočení popuzuje, že se ozvali ti, co za bolševického režimu byli v jeho řiti zastrčeni až po kolena.
 
Howgh,
Honza Vyčítal

...a od tebe, Michale Davide, to opravdu obzvláště sedí:-)