Prezident Bontonu se tu tentokrát objevil ve své původní profesi. "Dělal jsem muziku," vysvětloval svůj podíl na tibetském projektu Kratochvíl, jenž se rovněž zúčastnil výpravy. Vedoucí produkce a pomocný kameraman Josef Petrásek prozradil, že zažili i chvíle, kdy měli o "svého prezidenta" strach: "V nadmořské výšce mezi čtyřmi a pěti tisíci metry nastaly chvíle, kdy se každý z nás aspoň jednou cítil málem na umření."
Téměř hodinové putování Tibetem se odehrává v několika tematických kapitolách - jen prostřednictvím obrazů, pocitů, útržků rozhovorů a hudby. Tvůrci nepoužili žádný komentář. "Je to film odlišný od běžných cestopisů, spíše upřímné svědectví party lidí o putování k vysněnému cíli, kam nakonec stejně nedojeli," říká fotograf Zdeněk Thoma. Podle něj je Tibet zemí, která už jen vyslovením tohoto jména probouzí naši představivost. Horolezec Josef Rakoncaj má jinou zkušenost: cestu Tibetem zpravidla chápe jako "zdržování" před výstupem na vytčené vrcholy. O Malířově filmu říká: "První, okouzlený pohled turisty je trochu jiný než skutečná tamní realita, k níž proniknete teprve postupně."
- středa 16. prosince 1998