A právě okamžik, kdy se Hana Zaňáková v roli Lucie Bílé, jak sama své kariéře říká, musí rozhodnout, že pošle domů tisíce fanoušků mířících do naší největší hokejové haly i početný tým spolupracovníků, patří k nejsilnějším.
Nebe, peklo, LucieRežie: Tereza Kopáčová Česko, 2017, 80 minut |
To rozhodování samozřejmě nebylo lehké a z dálky a optikou bulvárních médií mohlo působit nabubřele. Okem filmové kamery však vidíme ženu, která se cele odevzdala lidem, ale v jednu chvíli si hrábla na dno svých fyzických sil.
Zpěvačka nakonec triumfovala dvěma náhradními představeními, která ve skutečnosti představovala ekvivalent asi pěti koncertů. „Normálně zpívám šestnáct písniček, tady jich bylo třiatřicet odpoledne i večer a ještě k tomu zkouška,“ vyjmenovává Bílá na kameru.
Snímek Nebe, peklo, Lucie se dotkne i dalšího neveselého tématu hektického roku – úmrtí zpěvaččiny maminky. Okrajově, decentně a bez snahy šokovat, ale přesto divákovi zatrne.
Naštěstí dojde i na srandu. Včetně drobností, jako že většina aktérů je uvedena pouze křestním jménem, takže titulky avizují „Filip, syn“, „Zibi, přítel“, když Bílá přijde na Slavíky se Zbigniewem Czendlikem, nebo „Václav, přítel“, když se v zákulisí O2 areny zjeví i bývalý prezident.
Ale ten dokument je cenný především tím, že Lucii Bílou sleduje nejen na jevišti, ale i doma, v civilu, nemocnou a třeba i bez make-upu. A tudíž neskonale lidskou, což je tvář, kterou celebritám v konfrontaci s bulvárními zprávami často odmítáme přiznat.
