Napsala jsem pro Českou televizi žhavě současný film o manželkách a milenkách, a několik měsíců čekám na smlouvu. Scénář byl téměř bez připomínek schválen na všech dramaturgických úrovních (a že jich není málo), u smlouvy už chybí jen podpis ředitelky programu Kateřiny Fričové.
Z temných chodeb Zámku (sami zaměstnanci Českou televizi označují trefně podle Kafkova románu) jsem se ovšem překvapivě dozvěděla, že paní ředitelka si údajně není touto látkou jistá.
Není manželka? Nebyla nikdy milenkou? Čím konkrétně si není jistá?
To vám do očí nikdo neřekne, už léta se hraná tvorba ČT chová jako pštros. Skomírá totiž právě pod bičem Kateřiny řečené Veliké, která si přisvojila absolutistickou (pravo)moc a rozhoduje doslova o všem.
O sporu Konečné s ČT čtete zdeScenáristka Ordinace obviňuje Českou televizi z absolutismu |
Nikdy jsem nepochopila, proč ředitelka programu čte KAŽDÝ scénář, když na kvalitu to zjevně vliv nemá. K čemu je tedy vedoucí dramaturg a šéf hrané tvorby? Kateřina nevěří, že chlapci dokáží rozpoznat životaschopnou látku?
Situace už došla tak daleko, že když se obrátíte téměř na jakoukoli redakci s novým projektem, posílají vás otráveně rovnou za "tamtou", ať si to dohodnete přímo s ní.
Bohužel mám pouze špatné zkušenosti s touto všemocnou dámou.
Dvakrát jsem se jí pokoušela prostřednictvím soukromých producentů nabídnout seriálový projekt (když za dramaturgy nemá smysl vůbec chodit).
Čtěte reakci ČTPořadí odmítnutých neděláme, nejsme sportovní redakce |
Tuším, že scénáře nikdy ani nepřečetla, její odpověď nejčastěji zněla: "Vydržte, jste v pořadí." Nevydrželi jsme. Jeden z projektů už začala financovat Nova.
Proto jsem byla velmi překvapena, když mi bylo na jaře nabídnuto, abych pro ČT napsala jiný seriál, ovšem s jasně daným zadáním: musí se odehrávat na poště. Tuto direktivu také vydala ředitelka programu Fričová.
Jak jsem později zjistila, podobně absurdním způsobem vzniká spousta děl "původní" hrané tvorby.
Takhle se do zlatého fondu ČT nedopíšu!
Přesto jsem napsala námět a záměrně se vyhnula všem klišé, kterým by se normálně myslící autor měl vyhnout, pokud chce psát opravdu originál a nemíní donekonečna dopisovat (či ještě hůře opisovat) Jaroslava Dietla. Neprošlo to.
Na rovinu říkám, že kdybych se oficiálně dozvěděla, že můj námět se umístil na třetím, desátém nebo i posledním místě, vzala bych to jako realitu. Prostě nejsem nejlepší.
Jenže v ČT se oficiálně nedozvíte nikdy nic. Jen okliky, výmluvy, mlžení. Protože dramaturg, pokud nechce své nadřízené podrazit, prostě mlžit musí. Že je mu kolikrát trapně, to asi patří do základní zaměstnanecké výbavy.
Když jsem studovala FAMU, netušila jsem, že scenárista je v českých podmínkách kdosi jako Svědek Jehovův. Stojíte přede dveřmi, prosíte, někdo vám sice otevře a usmívá se, ale doopravdy si oddychne, až když za vámi zapadnou dveře.
Pokud se tedy na nás, milý diváku, zlobíš, že píšeme blbosti, tak věz, že to nepíšeme pro tebe, ale snažíme se trefit do šedivého vkusu paní ředitelky programu. Za tvoje peníze, samozřejmě. Ale to už v ČT dávno nikdo neřeší.
Díky zkušenostem rozběsněných kolegů scenáristů, dramaturgů, režisérů i dalších tvůrců, jsem sestavila jakýsi vzorec, do kterého je nutné se vtlačit, chcete-li si v hrané tvorbě ČT aspoň vrznout:
1.Musíte se trefit do vkusu vedení na všech úrovních. Dramaturgové už sami vědí, co jim "nahoře" schválí a co jim vonět nebude.
2.– 98. Strašně dlouho čekáte. Telefonujete, ptáte se, dozvíte se akorát to, že vás scénář (námět, adaptace, cokoli) leží u šéfa hrané tvorby Ivana Hubače, následně u Kateřiny Fričové. A tam bude ležet dlouho, protože paní ředitelka musí VŠECHNO přečíst (znovu se ptám: Proboha, proč???)
99. Hurá! Hubač i Fričová přečetli. Pokud to Fričové rovnou neupadlo pod stůl, pak minimálně jeden z nich neví, jestli se mu to líbí nebo ne. A pokud je ve scénáři aspoň špetka humoru, zkoumají, jestli se někoho nedotkne. Takže mlčí či mlží. Pak jedou na festival nebo na dovolenou, takže se na vás zapomene úplně.
100.Už se ani nepídíte. Ale máte šanci, že za rok, dva nebo pět (to není nadsázka!) se vám ozvou, že by se jim zrovna teď váš scénář hodil. Ale pozor! Znovu absolvujete trasu 1-99, abyste se dozvěděli, že se to na pár let ještě raději odloží.
Jakkoli byla volba ředitele ČT vysmívanou fraškou, musím říct, že většina tvůrců k ní hleděla s nadějí.
Pokud by Rada zvolila adepta, který má s hranou tvorbou zkušenosti a "umí ji", mohli jsme mít šanci, že nový ředitel nefungující systém rozmetá a nastolí podmínky přející OPRAVDU původní české tvorbě, která bývala chloubou České televize.
Dluží to totiž nejen jejím autorům, režisérům, kameramanům, ale hlavně divákům. Je nutné znovu smysluplně rozdělit pravomoce, jak už to kdysi udělal Ivo Mathé. Nikomu se ho nepovedlo překonat.
Zvolením Jiřího Janečka budeme mít možná vyšperkované zpravodajství, ale hranou tvorbu za ním ponesou daleko v poli na nosítkách.
Amen.
P.S. Je mi jasné, že budu označena za uraženou pomstychtivou autorku a výhrady k mým scénářům budou najednou zcela zásadní. Proto Vás vyzývám, Kateřino Fričová, k osobní konfrontaci (což se děje v komerčních televizích, v ČT je to absolutně nemožné) nebo očekávám smlouvu ke scénáři Milenek a manželek na adrese:
Lucie Konečná, Alšova 18, Liberec.
To jsem ale naivní, co?
