Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Do Leninova muzea nás lákaly revolvery, líčí Merta v novém dokumentu

  13:58aktualizováno  13:58
Pod názvem Šedá zóna startuje 31. ledna na stanici ČT art třídílný dokument, v němž se písničkář Vladimír Merta coby režisér, scenárista i průvodce pokouší o nemožné. Totiž vysvětlit těm, kdo totalitu nezažili, co vlastně tehdy zahrnoval pojem šedá zóna.

Trutnoff 2015 - Vladimír Merta | foto: David Webr

Tedy různorodou část společnosti, která ani aktivně nepodporovala komunisty, ani se otevřeně nehlásila k disentu. „Jak přežít? Nevyjádřit se přesně, zvolit metaforu,“ popisuje Merta trefně takzvaný „lyrický underground“, který se držel díky spřízněným duším mezi pořadateli, dokonce v klubech s oficiálním razítkem Socialistického svazu mládeže.

Merta buduje svou generační zpověď nepateticky, civilně, zábavně, třeba když vypráví, že jako malí kluci chodili do Leninova muzea obdivovat vystavené revolvery – aniž tehdy tušili, co zbraně s romantickým nádechem kovbojek reprezentují. A divadelník Petr Oslzlý zase přidává historku, jak se chránil před komunisty: „Nosíval jsem v hrsti česnek jako proti upírům.“

Fotogalerie

Právě drobné konkrétní historky mohou nejlépe zprostředkovat zkušenost, která je jinak pocitově nepřenosná a již v dokumentu shrnul Jaroslav Hutka jako „marnost bytí“. Hodně sdělí i muzika včetně slavného refrénu Jiřího Dědečka „Vraťte mi nepřítele a jděte do háje“, třebaže ji dokument trochu lacině staví do kontrastu se záběry nazdobených družebních estrád.

Potěší připomínka Folkové stodoly, která od smrti hudebního redaktora MF DNES Vladimíra Vlasáka nese jeho jméno, i jiných společenství lidí hledajících za normalizace ostrůvky úniku. Samozřejmě se zmiňuje tramping, probraný už v samostatném cyklu Zvláštní znamení touha, Joska Skalník zase vypráví o založení Jazzové sekce a její marné snaze hrát „dvojí hru“.

Pamětníci tehdejšího manévrování mezi nechutí a strachem ocení výstižnost vzpomínek se závanem nostalgie. Ale jakkoli jsou nesdělitelné, pořád může generační most překlenout hudba, zejména kouzelné společné improvizace „důchodců“, jak se v nadsázce titulují Jarek Nohavica s Mertou.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.