Podle Lili Almog je celý projekt spíše instalací než dokumentem životních návyků různých věkových skupin. Sama ho také považuje za neukončený a již plánuje další portréty z této série.
Ženy nechala prezentovat sebe sama podle vlastního gusta a tento okamžik pak už jen zachytila na film fotoaparátu. Celý projekt tedy vznikl bez jakéhokoli aranžování scény ani jednotlivých protagonistek.
Nápad na nafocení podobné série snímků vzešel z autorčiny záliby v maskách, které figurovaly už v jejích dřívějších projektech.
Tentokrát se ale rozhodla zachytit životy žen bez skrývání se za masky, nicméně i tentokrát se každá vyfotografovaná osoba stylizovala do nějaké role, takže k úplnému odhození masek nedošlo. Postel je pro ni místem spánku a snění, prostor pro vytváření představ.
Všechny ženy žijící v New Yorku dostaly stejné zadání. I přesto se každá pokusila svou ložnici nějakým způsobem přetvořit k obrazu svému, z postelí dělaly nebesa, pomyslné svatyně či hnízda. Celý projekt je tedy možné považovat za sondu do nitra zachycených žen.
Výstava potrvá v Pražském domě fofotgrafie do 30. listopadu.
