Dobrá otázka nad siláckou odpověď

V záplavě mluvících hlav, jak se přezdívá debatním pořadům, se občas zablýskne na lepší časy. Stačí k tomu dobrá otázka, jakou všichni nosíme v podvědomí, jen jsme si ji ještě nezformulovali tak jasně a prakticky jako třeba aktéři nového pořadu Čaj pro třetího. Nepředváděli abstraktní mudrosloví, prostě je napadlo: Čím to je, že děti, které tak rády moří své rodiče nekonečnými dotazy, nastoupí do školy - a jako když utne, přestanou se ptát? Proč ona přirozená, zdravá radost z poznávání přes noc vyprchá?

S dobrými otázkami uteče půlhodinka řečí jako voda. Navíc tu Milan Uhde vymyslel novotvar týdne, půvabný výraz "buzerabilní". Zde jím sice mínil lidi odmala cvičené k trpné poddajnosti, nicméně "buzerabilita" se uhnízdila i ve světě televizním. Bez ní by přece sotva kynuly tak nadýchané koláče sledovanosti.

Však je na ně mohutně zaděláno - kvásku přilil Vladimír Železný v pořadu Volejte řediteli, kde v jásotu nad prodlouženou licencí slíbil: "Nova vás bude bavit do roku 2017." Což může znamenat, že Peříčkem projdou další generace matek a dcer, které spolu hrají v pornofilmech, jako byly ty, jež tentokrát své úkony předvedly názorně, jen s rozostřenými partiemi "v akci". A moderátorka, jíž umění dobrých otázek zůstane navždy odepřeno, se bude ještě patnáct let tvářit, že se přece nic neděje - prostě normální rodinka.

Kde není dobrých otázek, nahradí je silácké odpovědi. Proti slovníku hostů Peříčka, jenž by znejistěl snad i vyhazovače v masážním salonu, jsou Dobroty nevinnou, ba osvětovou akcí pro mateřské školy, navíc se stále výraznější divadelní stylizací - díky za ni. Nicméně nutkání prodat "buzerabilnímu" divákovi ono slůvko, na něž prý čeká, bývá silnější než třeba hold klauniádě, k níž si Petr Novotný pozval Jiřího Suchého. Proč neuctít svůj vzor klaunským kopáním do zadku: má vůni tradice a v Polívkově průvodní písni z Manéže i hořký rub profese. Jenže zadek zní v Nově asi příliš intelektuálně. Aspoň jednou tu muselo zadrnčet jadrnější slovo - a jsme zpátky v radostném výhledu roku 2017.

Kupodivu divadlo jako by si v sobotu vůbec vybíralo splátku na dlouholetý dluh, napříč stanicemi. Na ČT 2 se zrodil měsíční magazín Divadlo žije!, příjemně informační, nikoli uměnovědně poučná služba s animovanou průvodkyní. S rolí glosátorky se dá však ještě výrazněji pohrát, aby hodinový celek nepůsobil jako plošná skládanka rubrik. Na Primě, kde volili seniorskou miss roku v pořadu Babička, měli dokonce dva divadelní vstupy. Jako by si všichni najednou vzpomněli, že na jevišti se dá stvořit nápaditější svět s hravější fantazií než umělá mlha, v níž se dusí hvězdička, vlnící svými kyprými boky v rytmu playbacku.

Ale jinak se na magická prkna stavělo znovu jedno velké retro, kam oko dopadlo. Pamětnicky se hrálo babičkám; po nich přišla archivní Tetička. Pamětnické hvězdy nebo písničky hladily na ČT 1 i na Nově. A pamětnická "buzerabilita" diváka to všechno musí strávit.