Do vyprodání zásob

Co se to děje? Buď tuzemské televize už "honí kvóty", to jest - chtějí si hned zkraje roku napracovat povinný nadpoloviční podíl evropských pořadů pomocí uprášených vykopávek. Nebo se vezou s vlnou obchodních výprodejů, vyklízejí sklady a lákají na slevy: levné zboží jen do vyprodání zásob! A přitom nabízejí veteš. Občas to zavání historickým výsměchem. Louis de Funes, ještě donedávna Vladimírem Železným často citovaný příklad diváckého konzervatismu, kterému bude odzvoněno, se coby Četník ze Saint Tropez i New Yorku vítězně usídlil právě na Železného stanici.

Zábava, v níž Nova určovala vývoj stále novými formáty, se na téže Nově vrací k archiváliím. Reprizuje vlastní Horoskopičiny, Ptákoviny. A sobotní pořad Novy Všichni zlatí slavíci nasadil retrostyl tak ufňukaný, že České televizi, jinak specialistce na sentiment, muselo zatrnout. Každý o každém tu hřejivě pronesl, jak dlouho se spolu znají a jak se mají rádi. Na koncert to bylo umělé, na nováckou show nezvykle usedlé. Ale ani u konkurence se moc nevytáhli.

Na Kavčích horách zřejmě vypukla dovolená v oddělení koordinace programu. Jinak si nelze vysvětlit, proč se jednotlivosti samy o sobě třeba i slušné, leč příbuzného typu, vyskytují v sebevražedné blízkosti. Dávat ve čtvrtek Zvoníka u Matky Boží a v pátek Hraběte Monte Christo je podobné jako navršit na výprodejové pulty samé starší kostýmky z francouzských látek s dírami od molů. A ve středu hraničila skladba programu málem s morbiditou: na ČT 1 se vysílal portrét hudebníka Mejly Hlavsy z cyklu Předčasná úmrtí, na ČT 2 v rámci cyklu Diagnóza zase příběh, jak bojuje se zákeřnou nemocí jiný muzikant, Vladimír Kerndl.

Každý z těch dokumentů přitom měl svou jedinečnost, ale v nešťastné skrumáži jejich kvality vybledly. Pravda, vedle zboží "ze sekáče" nabízejí obě televize i novou jarní kolekci soutěží. Jenže po prvních kolech bije do očí, že Gladiátor na ČT opsal princip hry - kromě jiného způsobu vyřazování soutěžících - od britského Nejslabšího článku, jehož licenční podobu nazvanou Nejslabší! Máte padáka! zase uvádí Nova. Výsledkem je tedy totéž v bleděmodrém, či spíše v tmavomodré výtvarné stylizaci. A když se utkají dvě moderátorky, opět není z čeho vybírat. Petra Polanská je bezvýrazně milá a kolovrátkově anonymní, jako kdyby v Gladiátoru předčítala rozhlasové zprávy o stavu silnic.

Na Nově Zuzana Slavíková volá Ježíšmarjá!, hraje si na drsnou dominu, jen bičík a černá kůže jí chybějí, jenže z ní čiší, že "zlou" pouze předstírá; maně si ji představujete, jak poté, co dala nejslabšímu padáka, čte doma dětem pohádky. V jednom jsou však obě katanské hry, podporující negativní emoce, velmi poučné. Ukazují, jak málo sebevědomí a pohotové jistoty má našinec, jenž sice do ringu vleze, leč nechá se tam zesměšňovat, deptat a vést na porážku jak trpná ovce, aniž by moderátorům jejich útoky oplatil jinak než rozpačitým mlčením. Nezačne-li se ono umění učit od prvňáčků, i ubohé soutěže nám zajdou na úbytě.