Pokyn „zahulte, kluci“ neznamená kuřáckou pauzu, nýbrž další dávku pyrotechniky. A jakmile zazní střelba, ze zákopů se hrnou vojáci vedení Karlem Rodenem.
„Bajonet auf! Do útoku, schnell, schnell, na ně!“ volá herec v uniformě poručíka z první světové války. Režisér Filip Renč povzbuzuje komparz po svém: „Na Rusáky, každý ať sejme aspoň tři!“ Poslední dny natáčení filmu Hlídač č. 47 patří výjevům z haličské fronty, které hrdinu pronásledují i po návratu domů, kde zažije pro změnu manželské drama.
Román Josefa Kopty zfilmoval poprvé v roce 1937 Josef Rovenský s hercem Jaroslavem Průchou. Druhou verzi, v níž spojil režii s hlavní rolí, natočil roku 1951, už v americkém exilu, Hugo Haas pod názvem Pickup.
„Slyšel jsem o ní, ale bohužel ji neznám,“ říká Roden, třetí představitel železničního hlídače Douši, jenž načas ztratí sluch a hluchotu předstírá i dál, aby zjistil pravdu o manželčině nevěře a mínění vesnice.
Podle Renče však nová verze, kterou vyrábí ČT a kina ji uvedou na podzim 2008, bude jiná - syrovější a bohatší o některé motivy románu včetně válečných vzpomínek.
„Válku točíme tři dny. Každý den ztratí můj hrdina jednoho kamaráda; v sobotu, kdy končíme, mají střílet za letu po mně. Kvůli mlze zatím nemohlo dobové letadlo vzlétnout,“ vysvětluje Roden.
Vypadá jako rozený důstojník, ač přiznává, že jeho vlastní vojna trvala měsíc a skončila degradací s pohrůžkou dvouleté služby, na niž už naštěstí nedošlo.
Než se pojede nový záběr před ledovou plání s atrapami mrtvých lidí i koní a s pravým kulometem, zkouší produkce rozdat vojákům kelímky s horkým čajem. Ale ten rychle chladne a režisér už velí: „Vrátit kelímky, oprášit si čepice a uniformy od hlíny, bude další výbuch. Na raněné přineste ještě flastr a špiritus.“
To je samozřejmě nadsázka, zdravotníci používají náplasti a septonex, nicméně přiznávají, že si příště vezmou větší zásoby - pády na zmrzlou oranici nejsou příjemné.
„Je vám zima, kluci?“ ptá se starostlivě i Renč. Ale v zákopech stojí hrdinové: „Kdepak, to jen předstíráme.“
A znovu se velí na zteč, na bodák, znovu se padá do hlíny. Nicméně podstatu filmu tvoří drama o vášni. „Je to moc pěkný příběh. Smutný, ale krásný,“ shrnuje Roden.
