Na trailer se podívejte ve videogalerii.
Film popisuje jeden týden na středně velkém českém nádraží. Jeho postavami jsou nádražáci, kteří řeší, nebo se spíš snaží, ve velmi humorné nadsázce, řešit své malé "vzájemnosti" na pozadí mizejícího genia loci místa, do něhož byli zasazeni.
Snímky z natáčení najdete ve fotogalerii.
"Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou je přiměřeně suchá, lehce absurdní filmová tragikomedie o tom, jak to vypadalo jednoho léta na středně velkém českém nádraží," míní tvůrci Pavel Göbl a Roman Švejda, jejichž film doputuje do českých kin 5. ledna.
Přednosta stanice Antonín Jánský se každý den ráno, cestou do práce, potkává ve vlaku s výpravčím Petrem Dvořákem. Dnes ti dva, mimo jiné, probírají nedávné úmrtí posunovače Franty Bláhy Ten se "sestřelil" na své vlastní rozlučce, když zapíjel mládeneckou svobodu. Měl si brát uklízečku Gábinu Kleinovou.
Diváci jsou svědky zdánlivě všedních scén z práce výpravčích, posunovačů, nádražních dělníků. Vedou se řeči o mrtvém Frantovi Bláhovi, o práci a nádraží, o fotbale.
V těchto rozmluvách se odvíjejí nitky všech témat a myšlenek filmu, tak aby se na konci všechny setkaly: naši nádražáci hrají fotbal či soutěží proti kolegům z jiných stanic.
Jednu z hlavních rolí si zahraje herec Jaroslav Dušek. "Četl jsem několik verzí scénáře, poněvadž ten film vznikal dlouho. A roli jsem vzal proto, že Pavla Göbla znám dlouho. Točil jsem s ním dvě věci a mám rád způsob, kterým pracuje i jakým přemýšlí. Jen jsem si říkal, že se tam třeba nehodím, protože to budou hrát absolutní neherci," míní Dušek.
V dalších rolích diváci uvidí Igora Chmelu, Jiřího Vymětala, Petru Beokovou, Romana Slováka, Miladu Jašovou a další.
Snímek se natáčel od dubna do června. Premiéra se uskuteční 5. ledna 2006. Scénář filmu je napsán podle stejnojmenné divadelní hry Reného Levínského (hru napsal pod pseudonymem Samuel Königgratz), určenou původně pro jeho domovský soubor Nejhodnější medvídci z Hradce Králové.
Spolu s nimi a divadlem Na tahu ji nastudoval režisér Andrej Krob. Z ocenění, které získala, stojí rozhodně za zmínku nominace na cenu Alfreda Radoka za nejlepší současnou divadelní inscenaci.
Poté inscenaci uvedla i pražské Divadlo v Dlouhé, Městské divadlo v Karlových Varech, Zlínské divadlo a další. Inscenace se dočkaly velmi kladné odezvy u diváků i odborné kritiky.
