"Vstupenky budou v prodeji od 27. února v síti Ticketpro," sdělil iDNES.cz Petr Novák z promotérské agentury Interkoncerts.
Tori Amos bývá ze setrvačnosti řazena do společnosti dam – písničkářek z poloviny devadesátých let minulého století. Kdyby to bylo tak jednoduché! Jestliže použijeme poněkud dvojznačnou nadsázku: když Alanis Morissette poprvé vykročila, Tori už dávno šlapala.
Divoká adolescentní léta jsou požehnáním každého tvůrce biografií, a Tori Amos své životopisce, najmě ty pod knutou infotainmentu, nezklame.
Je tam mimořádně nadané dítě, které v pěti letech přijmou na konzervatoř v Baltimore. („Máma říkala, že jsem hrála na piano už ve dvou a půl letech. Je fakt, že mé nejranější vzpomínky jsou na to, jak hraju“). Poněkud nekonvenční výchova v silně věřící rodině. („Máma mi před spaním četla Edgara Allana Poea“).
Dědeček byl Indián z kmene Cherokee, to prý také hraje roli. Pubescentní vzpoura dotažená do konce, vyhození ze školy, potloukání a protloukání se po barech tu i onde a samozřejmě znásilnění na zadním sedadle auta, zobrazené v písničce Me And A Gun, když jí bylo jednadvacet.
Po zapomenutí hodné epizodě s kapelou Y Kant Tori Read (obal její jediné desky s Tori jako metalovou šelmou je k popukání) zjevila v jednadevadesátém svůj talent na debutovém albu Little Earthquakes.
Co naznačilo, jeho následník Under The Pink (1994) rozvinul. Čerstvá třicátnice v popmuzikálním vakuu po Cobainově sebevraždě (její verze Smells Like Teen Spirit patří k těm z mála pozoruhodných) hrála roli osvěžujícího originálu – a mějme na paměti, že tehdy byla konkurence ještě ostrá.
Když se zdálo, že Alanis nastolila albem Jagged Little Pill v pětadevadesátém své království „na zemi i na nebesích“, ryšavý vamp počkal a o rok později flekoval deskou Boys For Pele, ryzím majstrštykem. Kromě mimořádných melodií oslňovala otevřeností, se kterou nechala nahlížet do svého osobního života, čemuž dala korunu na následujícím albu From The Choigirl Hotel (1998).
To mimochodem otevřela některým zvukovým podnětům z tehdy expandujícího světa taneční hudby - opět v době, kdy to v mainstreamovém světě zdaleka ještě nebylo normální a mezi oběma tábory panovala značná nedůvěra.
Většina jejích nahrávek obsahovala zajímavý koncept. Ať už to byly pánské písně z dámského úhlu (Strange Little Girls, 2001) či cestopis (Scarlett's Walk, 2002), nebo jenom „obyčejné“ Best Of s několika novinkami, které byly uspořádany podle mezinárodního desetinného třídění používaného v knihovnách.
Jisté rozpaky panovaly nad jejím předloňským albem Beekeeper. Ale dámě, ke které slova talent, upřímnost, originalita či opravdovost patří stejně neodmyslitelně jako rusý vlas a piano Bősendorfer, lze jeden drobný úkrok stranou odpustit.
Tori Amos se nevěnuje jen hudbě. Občas se mihne ve filmu, střihla si roli ve Velkých nadějích a Úsměvu Mony Lisy. Na pohřbu si chce nechat zahrát Hendrixovo Hey Joe a Piece Of My Heart, proslavené především Janis Joplin. Do hrobu má tahle dáma ale ještě daleko – a nejen do toho popmuzikálního.
Nyní Tori pracuje na své devaté studiové nahrávce. "Je to skutečná, opravdu velká výzva, která motivuje všechny okolo mě. Potrvá spoustu měsíců, než se dobereme výsledku, s nímž budu spokojena," nechala se slyšet loni v listopadu. Zase to netrvalo tak dlouho - podle vydavatelství SONY BMG by album mělo být v prodeji už v květnu.
