Vedle finanční odměny budou Divoké včely - příběh o milostném hledání a míjení na současné vesnici, kterému herecky dominuje Pavel Liška coby imitátor Michaela Jacksona - uvedeny také v holandské distribuci a televizi, stejně jako Zelenkovi Knoflíkáři, kteří tu dostali ocenění v roce 1998.
Úspěch kinematografií bývalé východní Evropy na festivalu, jemuž se přezdívá šampionát nezávislých, podtrhl další Tygr pro Sinišu Dragina a jeho tragický příběh několikanásobného vraha Bůh nás líbá na ústa každý den. Sugestivní výpověď o současném Rumunsku kombinující syrový naturalismus s podobenstvím o zločinu a trestu připomněla jugoslávská díla šedesátých let. Také cenu publika si odnesl film z bývalé východní Evropy: Země nikoho bosenského režiséra Danise Tanoviče, líčící absurditu války na Balkáně.
Třetího Tygra - Rotterdam udílí tři rovnocenné ceny - získal poprvé od zavedení soutěže v roce 1995 domácí snímek: film Tussenland, líčící sblížení osamělého starého muže a mladého černošského přistěhovalce. Režisérka Eugenie Jansenová v něm dokázala zužitkovat zkušenosti dokumentaristky a s neherci vytvořila lidsky autentický portrét odlišných charakterů.
Výjimečně žádná cena nezbyla na film z Asie, která mívá v Rotterdamu tradičně silné zastoupení. Kromě oceněných snímků však patřily filmy z Koreje, Číny a Indonésie k nejzajímavějším - na rozdíl od jiných, jež se utápěly ve formalismu na úkor výpovědi.
Ovšem experimenty k Rotterdamu patří: jeho program je fórem pro vše avantgardní, nezávislé, nekonvenční. Vedle hraných filmů se tu setkávají videosnímky i videoinstalace, krátké filmy i dokumenty, a většinou je beznadějně vyprodáno. Za posledních deset let se festival rozrostl do kolosálních rozměrů.
Také letos přibylo filmů i kinosálů - a v nich měli místo ještě další tuzemští filmaři. Věru Chytilovou reprezentovalo Vyhnání z ráje, Jana Němce Noční hovory s matkou, Petra Václava Paralelní světy a dokumentaristku Janu Ševčíkovou její Starověrci.
Úspěch kinematografií bývalé východní Evropy na festivalu, jemuž se přezdívá šampionát nezávislých, podtrhl další Tygr pro Sinišu Dragina a jeho tragický příběh několikanásobného vraha Bůh nás líbá na ústa každý den. Sugestivní výpověď o současném Rumunsku kombinující syrový naturalismus s podobenstvím o zločinu a trestu připomněla jugoslávská díla šedesátých let. Také cenu publika si odnesl film z bývalé východní Evropy: Země nikoho bosenského režiséra Danise Tanoviče, líčící absurditu války na Balkáně.
|
Divoké včely | |
| scénář a režie | Bohdan Sláma |
| kamera | Diviš Marek |
| hudba | Miroslav Šimáček |
| hrají |
Tatiana Vilhelmová Zdeněk Raušer Pavel Liška |
| délka | 92 minut |
| žánr | hořká komedie |
Výjimečně žádná cena nezbyla na film z Asie, která mívá v Rotterdamu tradičně silné zastoupení. Kromě oceněných snímků však patřily filmy z Koreje, Číny a Indonésie k nejzajímavějším - na rozdíl od jiných, jež se utápěly ve formalismu na úkor výpovědi.
Ovšem experimenty k Rotterdamu patří: jeho program je fórem pro vše avantgardní, nezávislé, nekonvenční. Vedle hraných filmů se tu setkávají videosnímky i videoinstalace, krátké filmy i dokumenty, a většinou je beznadějně vyprodáno. Za posledních deset let se festival rozrostl do kolosálních rozměrů.
Také letos přibylo filmů i kinosálů - a v nich měli místo ještě další tuzemští filmaři. Věru Chytilovou reprezentovalo Vyhnání z ráje, Jana Němce Noční hovory s matkou, Petra Václava Paralelní světy a dokumentaristku Janu Ševčíkovou její Starověrci.
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Divoké včely Bohdana Slámy v oscarovém klání neuspěly. Mezi pět snímků nominovaných na nejlepší zahraniční film se nedostaly. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
