Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Architektův nahrubo tesaný oblouk mezi staletími ocenil i Umberto Eco

  15:59aktualizováno  15:59
Beletristické dílo francouzského architekta Fernanda Pouillona Divoké kameny uvádí do světa citát nedávno zemřelého Umberta Eca.

Chodba kláštera Le Thoronet | foto: archiv

Fernand Pouillon: Divoké kameny

Ten z pozice autora jednoho z vůbec nejznámějších historických románů ze středověku Jména růže na konto Divokých kamenů zvolal: „Úžasné... Fascinující příspěvek k porozumění středověku.“

Obcování se stavbou

Fernand Pouillon (1912–1986) nebyl spisovatel. Divoké kameny jsou jeho jedinou beletrií, nepočítáme-li autobiografické Paměti architekta. Svůj román napsal podle překladatele Denise Molčanova ve vězení, „kam se dostal za údajnou defraudaci a falšování účetnictví. Práce na knize mu pomohla, aby se v těžké životní situaci nezbláznil“.

Fernand Pouillon

Fernand Pouillon

Pouillon ve své práci architekta a urbanisty, který za sebou nechal mimo jiné přestavbu starého města v Marseille a jehož dvaadvacet staveb je zařazeno do seznamu Architektonického dědictví 20. století, vyznával způsob práce, který dnes už zvládá málokdo: být se svým projektem od začátku do konce, tedy od prvních návrhů až po realizaci, čímž zčásti vykonává i funkci stavbyvedoucího.

„Když stavíte, tak se stavbou obcujete, hladíte ji,“ prohlásil Pouillon na Benátském bienále. Ve středověku se takovému tvůrci říkalo mistr díla. A jeden takový je i hlavním hrdinou románu Divoké kameny.

Přes osm století

Román psaný formou beletrizovaných osobních zápisků se odehrává ve druhé polovině 12. století na stavbě kláštera řádu cisterciáků v opatství Le Thoronet v Provence. Ten patří dodnes ke trojici nejvýznamnějších staveb tohoto druhu ve Francii – ostatní neméně kvalitní se proměnily v ruiny už za Francouzské revoluce.

Klášter Le Thoronet

Klášter Le Thoronet

Fernand Pouillon sice vede jistou dějovou linii, snaží se formovat románové postavy, nicméně je patrné, že hlavním tématem je pro něj stavba sama. A jeho vlastní stavitelské ideje, které vepisuje do úst a mozku svému hrdinovi.

V tomto smyslu jsou Divoké kameny jakýmsi nahrubo tesaným obloukem, který vede od vykreslení stavitelství románského slohu, tedy onoho porozumění středověku, jež se tolik líbí Umbertu Ecovi, do 20. století. K osobě „Savanaroly architektury“, jak současníci Fernandu Pouillonovi přezdívali.

Autor:


Témata: Umberto Eco


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.