Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Divocí detektivové jsou sopkou, chrlící jednu skvělou historku za druhou

  14:42aktualizováno  14:42
Po krátkém Chilském nokturnu se na našem knižním trhu objevuje další dílo chilského autora Roberta Bolana – román Divocí detektivové.

Roberto Bolano | foto: Profimedia.cz

Divocí detektivové jsou nepřehlédnutelní nejen svým objemem, který čítá více než 600 stran napěchovaných bezpočtem příběhů o lásce, o sexu, o vraždě. Je to román, kde se čtenáři před očima jako v deliriu míhá prostředí univerzity, kaváren, blázince, mexické pouště i evropských velkoměst.

Děj začíná v Mexiku poloviny 70. let, kde nám v labyrintu jednoho z největších hlavních měst světa autor představí až encyklopedické spektrum literárního hemžení, od velikánů tamního písemnictví po bezvýznamné básníky, byť jsou mnozí z nich jen fiktivní postavy. Osou vyprávění jsou osudy dvojice básníků Artura Belana a Odyssea Limy, představitelů tzv. žaludečního realismu či bludrealismu, který v Mexiku ve 20. letech minulého století údajně založila básnířka Cesárea Tinajerová.

Ta je však zahalena tajemstvím a až na pár výjimek si na ni nikdo nepamatuje, neboť jako velmi mladá odešla na sever země a pak se po ní slehla zem. Belano s Limou se rozhodnou svůj idol vypátrat. Cestuje s nimi další básník, Juan García Madero, a dívka Lupe, dříve prostitutka, která prchá před svým pasákem. Během pátrání po básnířce je pasák se svým kumpánem skupině v patách.

Jak tato poněkud absurdní "road movie" dopadne, nebudeme prozrazovat. Ale stopy hrdinů v mexické poušti nemizí. Jejich životy román mapuje až do roku 1996. Hrdinové se protloukají jak existenčně, tak literárně, každý na vlastní pěst, i když tu a tam se jejich osudy protnou.

Roberto Bolano

Chilský spisovatel Roberto Bolano zemřel roku 2003 ve věku 50 let, aniž se dočkal své světové slávy. Román Divocí detektivové (1998) vyšel v anglickém překladu čtyři roky po jeho smrti a stal se literární událostí. Podobně tomu je i s Bolanovým posledním, posmrtně vydaným románem 2666, který patří podle listu the New York Times mezi nejlepší knihy všech dob. Vlnu bolanomanie právě prožívá i Německo, překlad knihy 2666 tam doporučují kritici i v televizních pořadech.


Kniha má tři části. První je deník fiktivního básníka Juana Garcíi Madera, který líčí, kterak se seznámil s veřejně téměř neznámou skupinou (sebe)destruktivních žaludečních realistů, jejichž cílem je provokativně se vymezovat vůči všemu etablovanému, bořit básnické mýty a vysmívat se kavárenským revolucionářům. Celé to třeštění doprovází sex, drogy a alkohol, až se zdá, že poezie je pro většinu členů hnutí jen vznešená zástěrka nebo adolescentní póza.

Detektivem je čtenář

V další, nejrozsáhlejší části románu se vypravěčská perspektiva zcela mění. Desítky postav vyprávějí vlastní příběhy, v nichž vždy vystupují Belano a Lima, kteří často až osudově zasáhli do spousty životů. Zde jako by autor aplikoval techniku dokumentárního filmu, v němž postavy líčí do pomyslné kamery své zážitky.

Tento textový "dokumentární film" pak shromažďuje informace o hrdinech v následujících dvaceti letech po událostech v Mexiku. Postavy hovoří přímo na čtenáře a staví jej tak do role jakéhosi investigativního žurnalisty či detektiva. Nutí jej, aby si z vyslechnutých příběhů sestavil celkový obraz sám.

Ve třetí části románu nás Juan García Madero opět vrátí do Mexika 70. let, aby dokončil příběh hledání ztracené básnířky v mexické poušti. Při čtení Detektivů se vnucuje přirovnání Bolana k sopce, která chrlí jednu groteskní, tragikomickou či melodramatickou historku za druhou. A všechny zdánlivě nesourodé anekdoty, příběhy, epizody se pak jako žhavá láva rozlévají po stránkách knihy a postupně chladnou.

Pod tenkou krustou však stále doutná něco, co bychom mohli nazvat neklidem, napjatým tichem, něčím (zlem?), co je pouze naznačeno a co zároveň odkazuje na jiný příběh v knize. Bolanovi jde o mnohem více než o detektivku, v níž je čtenář hnán dopředu iluzí, že bude uspokojen rozuzlením zápletky nebo že si na posledních stránkách dosadí poslední střípky mozaiky osudů hlavních postav. Tak snadné to v Divokých detektivech mít nebude.

Ztroskotali

Kdo jsou tedy nakonec Belano a Lima? Podle různých svědectví se z buřičů stanou odepsaní ztroskotanci, často se ocitající tváří v tvář násilí, zlu, které je olizuje jako toulavý pes, avšak jaksi nahodile. V Bolanově díle totiž chybí kauzalita a patos zde většinou skrývá ironii, jako například ve vyprávění básníka Amadea Salvatierry, který líčí naivní posedlost Belana a Limy najít tajemnou básnířku.

Tento čin je pro ně velkým gestem, avšak jeho velikost vzápětí padá s obyčejnou touhou po dobrodružství: "Neděláme to kvůli tobě, Amadeo, děláme to pro Mexiko, pro Latinskou Ameriku, pro třetí svět, kvůli svým holkám, protože máme chuť to udělat."

Celé vyprávění má ironický nádech a i nejtragičtější momenty jsou vykresleny jako groteska. Absurditu a ambivalenci grotesky podtrhuje i propojení násilí s výsostným uměním – poezií, neboť básníci se tu pohybují v kontaktu s podsvětím, na hraně zákona nebo uprostřed válečné vřavy.

Svůj styl vypravěč vybrušuje jakoby za pochodu, stále hledá vhodná slova, koriguje, což umocňuje dynamiku vyprávění a je zároveň jedním z jeho komických prvků. Závěrem: Divocí detektivové jsou knihou vskutku strhující a patří k tomu nejlepšímu, co bylo ze španělsky psané literatury u nás přeloženo.

Roberto Bolano: Divocí detektivové
Překlad Anežka Charvátová. Argo, 631 stran, cena 398 korun
Hodnocení MF DNES: 90 %

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Svět módy podle ilustrátorky Megan Hessové
Po Sexu ve městě ilustruje kreslířka životní příběh Coco Chanel

Módní návrhářka Coco Chanel přesvědčila svět, že dámské kalhoty, bižuterie i značkové parfémy mají smysl. Její život nyní představuje kniha Coco Chanel –...  celý článek

Kunal Nayyar na Emmy Awards (Los Angeles, 22. září 2013)
Manželka si myslela, že Teorie velkého třesku je porno, líčí herec

Kunal Nayyar patří mezi nejlépe placené televizní herce světa. Už deset let září v oblíbeném sitcomu o partě kalifornských podivínů Teorie velkého třesku jako...  celý článek

Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík
Autor Černých baronů Švandrlík prorokoval, kdy odejde. A trefil se

Vojín Kefalín a major Terazky, žáci Kopyto a Mňouk či příběhy pravěkých sourozenců Seka a Zuly baví celé generace. Jejich autor se narodil před 85 lety, jak...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.